Poslední věci člověka

Nemyslí se na ně rádo. Odsouvají se z povědomí. Ještě tak výzdoba hrobů, světélka na nich, výkrop ... Ale to už je jen cosi druhotného, co následuje ze strany těch, kdo zatím zůstávají a čekají (nebo spíš nečekají?) na ty tři důležité věci: smrt, soud a věčný úděl. 

Kam směřuješ, člověče? Tady zůstat věčně nemůžeš. Střádáš si na důchod, to je dobře. Střádáš si také na věčnost? Shromažďuješ poklady, které ani rez ani mol nekazí? Konáš víc dobra než musíš? Odpouštíš i tam, kde jiný na tvém místě by se zatvrdil? Myslíš na to, jak ze svých přebytků pomáhat těm, kdo žijí v nedostatku? 

Dobře se o Bohu mluví akademicky, tedy bez osobního účastenství. Mohu hájit existenci Boží jakožto bytosti nutné. Mohu disputovat, zda Židé a křesťané věří v téhož Boha, nebo zda jde o náboženství rozdílná. Mohu hájit kreacionismus proti evolucionismu. To mi ale příliš nepomůže, nebude-li Bůh mým Pánem. Otcem, který tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Člověk má na vybranou: buďto zemřít nevinně s Ježíšem, nebo kajícně, jako lotr po pravici, anebo nekajícně, jako lotr po levici. Smrt je tím nejjistějším, co nás čeká. Kéž je šťastná.

P. Jan Gerndt

 

Vyhledávání

Kontakt

Římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba Staršího Praha-Zbraslav U Národní galerie č. 472
156 00 Praha 5 - Zbraslav
739 484 835 (P, Jan Gerndt)
606 682 306 (jáhen Vladimír Hudousek)
607 204 605 (P. Karol Laburda)