Vítejte na stránkách zbraslavské farnosti

 Jsme rádi, že Vám můžeme tímto způsobem představit Římskokatolickou farnost Praha-Zbraslav, zahrnující kromě historické Zbraslavi, Lahovic a Lipenců i území a kostely bývalé farnosti zlatnické a vranské. Ze Zbraslavi proto obsluhujeme ještě Březovou, Oleško, Dolní Břežany, Jarov, Lhotu, Zálepy, Libeň, Ohrobec, Vrané nad Vltavou, Zlatníky, Hodkovice, Černíky a Zvoli. Náboženský život se koncentruje kolem našich 6 kostelů: farního (býv. děkanského) chrámu sv. Jakuba Staršího na Zbraslavi, a svatyň filiálních: hřbitovního (kdysi farního) kostela sv. Havla na Zbraslavi, bývalého farního kostela sv. Jiří ve Vraném, bývalého farního kostela sv. Petra a Pavla ve Zlatníkách, kostela sv. Markéty ve Zvoli a zámecké kaple sv. Marie Magdalény v Dolních Břežanech. 

Na našich stránkách najdete kromě pořadu bohoslužeb a farních aktualit i informace o kulturních a vzdělávacích akcích, které naše farnost pořádá nebo se na nich podílí.

Díky účinnosti GDPR jsme byli nuceni k 25. 5. 2018 některé články vymazat. Omlouváme se!   

 

                               

                Farní kostel sv.Jakuba Staršího                                                                                                                

Svátky a rozpis bohoslužeb ve farnosti Zbraslav 

 

Rozpis na období od 1.2. do 28.2.

 

Rozpis na období od 1.3. do 31.3.

Mše svaté celebrované latinsky v tzv. mimořádné formě římského ritu budou v měsíci únoru slouženy na Zbraslavi u Sv. Jakuba v úterý 12. a 26., a to vždy od 16:30.

Ve Zlatníkách nejsou během ledna a února slouženy středeční mše svaté.

 

 

 

Novinky

14.01.2015 12:38

Volební komise pro volby do pastorační rady farnosti

Složení volební komise: Josef Vedral = josef.vedral@seznam.cz  Ludmila Malá =...
04.01.2015 16:21

Taizé na Zbraslavi

Konalo se ve dnech 29.12.2014 až 02.01.2015. Několik snímků ke shlédnutí je k dispozici zde:...
18.11.2014 16:37

Vánoční bohoslužby

V obchoních domech zaznívají koledy. Skuteční křesťané ale naopak - začínají střízlivě celou...
22.09.2014 23:14

Misijní štrůdlování

Milí farníci,   V neděli 19.10. proběhne po pravidelné bohoslužbě na Zbraslavi...
07.09.2014 15:51

Mariánská pobožnost u kapličky na Baních

Zveme Vás na Mariánskou pobožnost v sobotu 11.10. ve 14,30 u kapličky na Baních....
03.09.2014 15:33

Ekumenická biblická hodina

02.09.2014 17:54

Přihláška dětí na náboženství 2014/2015

Přihláška na katechezi římskokatolického náboženství pro školní rok 2014/2015 u sester karmelitek...
08.06.2014 13:32

Ocenění farníků za jejich službu.

  Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP ocenil 4. června 2014 zasloužilé farníky pražské...
08.06.2014 13:15

VRANSKÉ HUDEBNÍ JARO

Vážení hudbymilovní přátelé. Dovoluji si vás pozvat na poslední koncert letošního ročníku VRANSKÉ...
26.05.2014 21:58

Vranské hudební jaro

Milý přátelé. Předposledním koncertem letošního VRANSKÉHO HUDEBNÍHO JARA bude tradiční koncert...

Vyhledávání

Kontakt

Římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba Staršího Praha-Zbraslav U Národní galerie č. 472
156 00 Praha 5 - Zbraslav
739 484 835 (P, Jan Gerndt)
606 682 306 (jáhen Vladimír Hudousek)
607 204 605 (P. Karol Laburda)

Číslo bankovního účtu

1379101504/0600

(GE Money bank)

 

222793229/0600

(spořicí účet tamtéž pro novou faru)

Slovo duchovního správce

Tříkrálovýma očima

Dostal jsem hezký příspěvek od jedné z účastnic tradiční sbírky. Zde jest:

Na stránkách farnosti bylo vyvěšeno poděkování všem, které spojila myšlenka této sbírky. Ať už se jí zúčastnili jako K, M nebo B anebo přispěli na bohulibé účely.

Já, jakožto jeden ze tří, přesně nevím, který, protože je to každý rok jinak a dokonce jsem byla i mnoho let za velblouda nosiče, chci poděkovat za to, čím mě a myslím, že nejenom mě, tato sbírka obohacuje. 

My tři králové na vsi nejsme anonymní a lidé, ke kterým chodíme už více jak šest let, nejsou bezejmenní. Každý rok zvoníme více méně na stejné dveře a bohužel nezvládneme obejít všechny. Na některém dvorku se objeví nový pes, jinde nás už štěkotem nikdo nevítá. Lidé nás čekají a někdy přivítají slovy: "Tak jste nás našli, dům jsme nechali mladým." A my že: "Mladí nás k Vám poslali." Jinde je slyšet dupot dětských botek tam, kde před rokem stál kočárek. A pak jen tak mezi řečí si někdo povzdechne: "Ti králové už vyrostli!" 

Tak děkuji. Děkuji za to, že mi tato sbírka připomíná všechno to, čím je lidský život, jaké má barvy a že každý rok něco přinese a odnese. Těším se na 6. leden 2020. 

A mimochodem, víte, takhle se z náplavy, z přistěhovalce, stává člověk, který se tu na vsi cítí už trochu doma.

Eva Maňhalová, Zlatníky-Hodkovice

Klid po svátcích

Skončilo vánoční liturgické období, skončily svátky a shon kolem nich. Už nám nemusí jít o to, abychom vše sihli, co jsme si naplánovali nebo co jsme komu slíbili. Týden modliteb za jednotu křesťanů (18.-25. 1.) vybízí ke klidnému, ale vytrvalému sázení semen jednoty v pravdivosti. Dokonale jednotný je Bůh v Trojici. A také dokonale pravdivý. Nám se vydal Bůh do rukou, aby naším prostřednictvím rozléval oba tyto fenomény do světa, který (včetně církve) ač podvědomě touží po jednotě, přece v praxi spíš hledá, jak postavit koho proti komu, jak znejistit toho, kdo dosud důvěřoval, jak vzít ideál tomu, kdo zatím měl štěstí a nenarazil. Naivní představy o tom, jak např. zjednodušením obřadů a ustoupením z věroučných pozic zrealizovat sjednocení jednotlivých denominací, jsou už minulostí. Snaha o jednotu musí vycházet z vnitřku, nemůže být dosažena zvenčí. Dosaženo bylo toho, že dnes velmi opadla ne-li zcela zmizela vzájemná nevraživost. Buď za to dík! A budeme-li se upřímně dál modlit za takovou jednotu, jak ji chce Pán, a těmi prostředky, jaké chce On, pak plníme jeho vůli non plus ultra!    

Co jsme dostali a co dáváme

"Jémine, to si nezasloužím!" - slyšeli jsme sem tam při předávání dárků. Jenomže tyto dárky nemají smysl oceňovací, ale právě - darovací. Dávám, abych dával, ne abych vyjádřil ocenění nebo si tě k něčemu zavázal. Prostě dávám, a rád. Tím napodobuji Boha, který také "dal, protože chtěl dát". Daroval nám svého Syna. Ne že my jsme vykonali něco dobrého, ale svou milostí nás znovuzrodil. Tak ale jako ani Kristus nezapomněl své případné obdivovatele odkazovat na Otce (např. Proč mně říkáš dobrý? Jediný je dobrý, Bůh.), tak ani radost z dárků by neměla překrýt radost z dárce. O svátcích se tolik nepočítá, jako jindy, a je to jistě dobře. A to, že se pamatuje na oběti válek a neštěstí, na chudé, ať už zblízka nebo zdáli (bude brzy Tříkrálová sbírka!), ano i na tu němou tvář v našich lesích - to vše je zrcadlem poslání člověka - být prodlouženou rukou Boží, dávat ze svého konání vyzařovat obrazu Boha v nás. Požehnané svátky! 

Doly vyplň, hory vzdal

Aj, Sione, k tvému městu jde již slávy věčné král! To se připomíná nejen pro advent, ale i vůbec: není to Bůh, který je daleko, ale člověk, který se od Něho vzdálil. Není to Bůh, který klade člověku náročné podmínky k záchraně duše, ale člověk, který se tak zabydlel ve hříchu, že mu to, co je ve skutečnosti samozřejmé, připadá příliš těžké. Postavil horu pýchy mezi sebe a Boha, anebo spadl do prohlubně malomyslnosti, ze které nemá náležitý výhled. Boží Syn nám nepřišel udělovat litanni přednášek a napomínání, ale sám na sobě nám předvedl normu plně žitého lidství. 

Kde se ale rozmohl hřích, v míře ještě větší se ukázala milost. Když po výměně vlády v Babylonii Hospodin přiváděl sionské zajatce zpět do jejich vlasti, byli jako ve snách: jejich ústa byla pllná smíchu a jazyk plný jásotu. Jako u nás v listopadu 1989. Systém lži a násilí padl. A podobná radost, pro nás osobně ještě větší,  nás čeká po každé dobře vykonané svaté zpovědi. Těšíme-li se na vánoce, ať je přijetí svátosti smíření další příčinou toho, aby byly pro nás radostné. 

Král přichází

Nejvíc se na Ježíška těší děti. Ponechme stranou, zda na živého Syna Božího nebo spíš hlavně na ty dárky: děti (jimiž dle Ježíšových slov máme být všichni, abychom vešli do království nebeského) mají ten ještě nezkažený instinkt stále něco čekat. Čím je člověk starší, tím toho víc "už zná", a zapšklé individualistické typy by nejraději všechny svátky zrušily, aby je nic nerušilo z jejich (morbidního) klidu ...

Někdo si může myslet, že křesťanská víra je souhrn věcí, které učiní šťastným a navěky stabilním tento svět. Leckde to tak i vypadá, když se o jiném nemluví než o blíženské lásce a charitativních projektech. Tam nebývá ani čas na nějaké klanění se Pánu a vyhlížení Pána. Kdo (po)zapomene na živého Pána, zapomene časem i na tu vnitřní, skutečnou vazbu mezi Ním a oním nejmenším. 

Tento viditelný svět pomíjí. A pomine. Přečtěme si Mt 24 nebo Lk 21. Pomíjí a pomine i mnoho věcí a starostí v našem životě. Ale každý konec jednoho je zároveň začátkem dalšího, co dává prozřetelná Boží ruka. A je dobře, když člověk vyhlíží a očekává.    

Chrám ze živých kamenů

Jak známo, apoštol Pavel přirovnává církev k Boží stavbě, jejímž základním kamenem je Kristus: na něm máme dál stavět, a dávat si pozor, jak. I hmotné stavby musí mít kameny vybroušeny tak, aby jeden na druhý dobře nasedal, a tím pádem stavba byla pevná a odolná. Nestačí leštit jen jednu stranu kvádru: každý kámen potřebuje mít pevné všechny své strany. Tak křesťan má dbát o všechny sféry svých vztahů: k dobrému životu patří zbožnost právě jako trpělivost: poctivost stejně jako velkorysost, pracovitost stejně jako optimismus. Nejsou zajisté všechny ty kvádry stejné, tak jako budova není stavěna jen z jednoho typu materiálu. Ale všechen má být kvalitní - a potom se také dobře pojí a všechno drží a zpravidla je i krásné.

Přejme si stát se s pomocí Boží krásnou svatyní Hospodinovy velebnosti. 

Oslavit, ale také odpustit

Vrcholící oslavy 100. výročí vzniku Československa jsou vděčnou vzpomínkou na ty, kteří našim národům získali svobodu a nezávislost. Modlitbou za ty, kteří umírali na bojištích v přímém zápase, nebo v nemocnicích v ohromných bolestech, či na popravištích po nespravedlivých ortelech. Kde je bolest, bývá i nenávist. Nenávist plodí pomstychtivost: ta se často obrací i tam, kam není důvod - viz stržení Mariánského slouvu na Staroměstském náměstí 3. listopadu 1918. Součástí jubilejních oslav by proto mělo být i odpuštění. Modlitba za mír nejen ten vnější, ale modlitba za mír v lidských srdcích, zmítaných tak často nevraživostí a hněvem ke všemu. Naše vlast je - ve srovnání s mnoha jinými zeměmi - opravdu zemským rájem. Važme si jí a važme si toho, že zde můžeme svobodně žít, pracovat i modlit se.  

Každému podle jeho jednání

odplatí Syn Boží, až přijde se svými anděly (srv. Mt 16,27). Tedy ne podle toho, čeho dosáhl, ale co konal. Jak smýšlel. Jak se cítil být služebníkem pravdy a lásky. Jak šířil radost a pokoj. Svatý kníže Václav - narozdíl od Boleslava - mohl připadat slabošský, příliš mírný, ano i "zbytečně zbožný" místo toho, aby vyrazil do boje s Jindřichem Ptáčníkem ...

Byl to však panovník - nejen podle názvu - křesťanský. To jest následovník Krále králů a Pána pánů, jehož poselstvím je mír a vnitřní svoboda pro lidské duše. Proto ač zabit, zůstal nepokořen. Vivit occisus. Dědic české země a vzor pro všechny autority, k nimž se obrací už starozákonní kniha Moudrosti: Začátkem moudrosti je zcela upřímná touha poučit se, chtít se poučit je láska k ní, láska k ní je zachovávat přikázání, dbát o přikázání je zajistit si nesmrtelnost, nesmrtelnost pak dává místo u Boha (Mdr 6,19).  

Boží moudrost všechno objímá

Lidská činnost i vzdělávání zahrnuje spoustu oborů. A přece ta jednotlivá odvětví nejsou zcela autonomní, ale mají vnitřní souvislost. Pravidel a zákonů, které nevznikly v nich samotných, ale které byly do nich vloženy onou absolutní Moudrostí, která chce, aby vše bylo, a aby to bylo dobré. V listě Římanům stojí, že z velikosti a krásy tvorů poznáváme jejich Tvůrce. Nakolik člověk objevuje zákonitosti, existující v jednotlivých oborech, a jejich souvislosti s obory jinými, natolik by měl růst úžas nad Stvořitelovou moudrostí, a také vědomí odpovědnosti, jakým směrem rozvíjíme lidský um, potenciál poznávání, ale i potenciál vztahů. Kdyby člověk všemu rozuměl a všechno znal, ale vnitřně to  n e p o c h o p i l , bude mu stále něco podstatného chybět. Kéž to nechybí nám dospělým, a kéž to neschází našim dětem a studujícím. Přijď, Duchu Svatý! 

Zaznělo nám slovo pravdy věčné

Kdysi jsme se - v dobách ateistické totality - učili, že "Konstantin a Metoděj vykládali písmo". Nositelé kultury, nositelé vzdělanosti ... Ale oni přinesli Slovo a Písmo, které má formovat. Které má činit z lidí (ať už Evropanů nebo neevropanů) komunitu Božího lidu. Vracet se ke křesťanským kořenům neznamená pouze starat se např. o obnovu náboženských symbolů, nebo jednou za čas se účastnit nějakého velkolepého setkání. Boží lid, to jsou ti, kdo vědí, že patří společně Ježíši Kristu. Boží lid pečuje o to, aby přinášel užitek. A k tomu je třeba víc než jen se nechat pokřtít nebo uzavřít sňatek v kostele. Ratolest, která nenese užitek, bude vyťata a hozena do ohně. Nesme užitek! Užitek své zbožnosti, svého bratrského postoje vůči bližnímu, své odpovědnosti nejen za sebe, ale i za to, zda vůbec a jaké bude příští pokolení. Prázdninová leckdy neplánovaná a nečekaná setkání či nečekané podněty mohou ukázat, co v nás je a co s Boží pomocí dokážeme. 

Anketa

Jak často se podíváte na naše stránky?

Téměř každý den (188)
24%

Alespoň jednou týdně (148)
19%

Asi jedenkrát do měsíce (150)
20%

Jsem zde poprvé (283)
37%

Celkový počet hlasů: 769

 

 

Návštěvnost stránek: