Vítejte na stránkách zbraslavské farnosti

 Jsme rádi, že Vám můžeme tímto způsobem představit Římskokatolickou farnost Praha-Zbraslav, zahrnující kromě historické Zbraslavi, Lahovic a Lipenců i území a kostely bývalé farnosti zlatnické a vranské. Ze Zbraslavi proto obsluhujeme ještě Březovou, Oleško, Dolní Břežany, Jarov, Lhotu, Zálepy, Libeň, Ohrobec, Vrané nad Vltavou, Zlatníky, Hodkovice, Černíky a Zvoli. Náboženský život se koncentruje kolem našich 6 kostelů: farního (býv. děkanského) chrámu sv. Jakuba Staršího na Zbraslavi, a svatyň filiálních: hřbitovního (kdysi farního) kostela sv. Havla na Zbraslavi, bývalého farního kostela sv. Jiří ve Vraném, bývalého farního kostela sv. Petra a Pavla ve Zlatníkách, kostela sv. Markéty ve Zvoli a zámecké kaple sv. Marie Magdalény v Dolních Břežanech. 

Na našich stránkách najdete kromě pořadu bohoslužeb a farních aktualit i informace o kulturních a vzdělávacích akcích, které naše farnost pořádá nebo se na nich podílí.

Díky účinnosti GDPR jsme byli nuceni k 25. 5. 2018 některé články vymazat. Omlouváme se!   

 

                               

                Farní kostel sv.Jakuba Staršího                                                                                                                

Svátky a rozpis bohoslužeb ve farnosti Zbraslav 

 

 

ROZPIS NA OBDOBÍ OD 1.4. DO 30.4.

ZMĚNA: Na Zelený čtvrtek nebude bohoslužba ve Vraném.

 

Latinské Mše svaté v tzv. mimořádné formě římského ritu bývají slouženy u Sv. Jakuba v úterý od 16:30, pokud nepředcházela 1. nebo 3. neděle v měsíci.

 

 

Novinky

17.05.2018 21:42

Spirituál kvintet ve Vraném

V sobotu 26.5.2018 se ve Vraném uskuteční koncert skupiny SPIRITUÁL KVINTET
04.05.2018 08:38

PŘÍPRAVA DOSPĚLÝCH KE KŘTU

Zájemci o křest z řad dospělých, kteří se přihlásili u duchovního správce, se sejdou v neděli 13....
04.05.2018 08:38

NOC KOSTELŮ 25. 5. 2018

Jak jsme již oznámili, na Zbraslavi letos proběhne tato akce nikoli u Sv. Jakuba, ale ve hřbitovním...
24.04.2018 14:21

Pozvání na mše svaté v latinské tradiční formě

Zveme Vás do zbraslavského kostela sv. Jakuba Staršího, kde bude 1. a 8. května odpoledne v 16:30 u...
22.04.2018 16:46

ZEMŘELA PANÍ ŠVEHLOVÁ

Pán života a smrti povolal k sobě vzácnou ženu, naši farnici paní Lydii Švehlovou, hudební...
13.04.2018 17:28

ZVEME VÁS NA POUŤ DO VRANÉHO

U příležitosti čtvrtstoletí od milénia vranské obce, jehož se účastnili před 25 lety takové...
13.04.2018 11:06

Výsledek Velkopáteční sbírky

Do pokladničky v kostele na Zbraslavi odevzdali věřící a návštěvníci kostela celkem 2100 Kč,...
29.03.2018 16:41

Sváteční hudební doprovod

Ve zbraslavském kostele sv. Jakuba budou na Velký pátek 30. 3. při obřadech od 18 hodin zpívány...
20.03.2018 17:45

Kam ke zpovědi před svátky

Upozorňujeme věřící na zpovědní odpoledne v kostele sv. Václava na Smíchově. V pondělí 26. 3. je od...
19.03.2018 19:22

Výzva dospělým zájemcům o křest

Vybízíme všechny, kdo z řad dospělých uvažují o křtu, aby se co nejdříve přihlásili u otce Jana...

Vyhledávání

Kontakt

Římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba Staršího Praha-Zbraslav U Národní galerie č. 472
156 00 Praha 5 - Zbraslav
739 484 835 (P, Jan Gerndt)
606 682 306 (jáhen Vladimír Hudousek)
607 204 605 (P. Karol Laburda)

Číslo bankovního účtu

1379101504/0600

(GE Money bank)

 

222793229/0600

(spořicí účet tamtéž pro novou faru)

Slovo duchovního správce

Do druhé části postního období

Jako advent, i půst má dvě části, z nichž první plynule přechází v druhou. Zhruba první měsíc se naše myšlenky točí kolem potřeby se obrátit, nastartovat lepší styl života, zbavit se zlozvyků a nezdravých pout. Nyní už stále zřetelněji vidíme před sebou osobnost Božího Syna, jemuž jeho současníci soustavně něco vytýkají a obviňují ho z rouhání, jelikož se svými výroky staví Bohu na roveň. Ježíš dokazuje, že jeho činy mluví přesvědčivěji, než slova. Nicméně ani to židům jeho doby nestačí. A nepřestanou, dokud Ho neumlčí ...

Je-li něco pravda, byť pro někoho nepříjemná, potom by bylo zradou slevovat, vytáčet se, couvat. Vaše řeč budiž "ano ano, ne, ne". Církev už dávno nedělá ze sebe povýšeného bohorovného určovatele toho, co je správné nebo co je třeba zastávat. Jsme - doufám - natolik dospělí, že umíme vyvodit z toho, co nám říká víra, konkrétní dopad na to, jaké hodnoty zastáváme a hájíme. To se týká v současné době především rodiny a manželství. Ti, kterým leží na srdci budoucnost církve i našeho národa, jistě proto přijmou pozvání na Pochod za život a rodinu, který se bude konat v sobotu po velikonočních svátcích. Ale ještě předtím upřímné pozvání na obřady velikonočního tridua, protože nezemřel a nevstal-li Kristus, byla by marnou naše naděje. I všechny naše počiny.   

Jsi prach ...

a v prach se obrátíš, zní starobylá formulace při označování čel věřících popelcem, vzniknuvším spálením ratolestí, které byly žehnány předchozí rok na Květnou neděli. Jsi, člověče, prach tím, co je skutečně tvého nebo z tebe. Jinak jsi ale dítě Boží, povolané k obrácení srdce a víře ve zvěst evangelia. Ano, my hřísníci jsme byli od Boha daleko, ale skrze krev jeho Syna jsme mu blízko. Sine sanguinis effusione non fit remissio, bez prolití krve není odpuštění. Jsme opravdu plní nepravostí, ale ne v jejich zajetí, pokud obracíme důvěrně pohled k Ježíši ukřižovanému. 

Ať tedy obojí - obrácení i společenství s Ukřižovaným - provází všechny naše letošní postní dny.

Tříkrálovýma očima

Dostal jsem hezký příspěvek od jedné z účastnic tradiční sbírky. Zde jest:

Na stránkách farnosti bylo vyvěšeno poděkování všem, které spojila myšlenka této sbírky. Ať už se jí zúčastnili jako K, M nebo B anebo přispěli na bohulibé účely.

Já, jakožto jeden ze tří, přesně nevím, který, protože je to každý rok jinak a dokonce jsem byla i mnoho let za velblouda nosiče, chci poděkovat za to, čím mě a myslím, že nejenom mě, tato sbírka obohacuje. 

My tři králové na vsi nejsme anonymní a lidé, ke kterým chodíme už více jak šest let, nejsou bezejmenní. Každý rok zvoníme více méně na stejné dveře a bohužel nezvládneme obejít všechny. Na některém dvorku se objeví nový pes, jinde nás už štěkotem nikdo nevítá. Lidé nás čekají a někdy přivítají slovy: "Tak jste nás našli, dům jsme nechali mladým." A my že: "Mladí nás k Vám poslali." Jinde je slyšet dupot dětských botek tam, kde před rokem stál kočárek. A pak jen tak mezi řečí si někdo povzdechne: "Ti králové už vyrostli!" 

Tak děkuji. Děkuji za to, že mi tato sbírka připomíná všechno to, čím je lidský život, jaké má barvy a že každý rok něco přinese a odnese. Těším se na 6. leden 2020. 

A mimochodem, víte, takhle se z náplavy, z přistěhovalce, stává člověk, který se tu na vsi cítí už trochu doma.

Eva Maňhalová, Zlatníky-Hodkovice

Klid po svátcích

Skončilo vánoční liturgické období, skončily svátky a shon kolem nich. Už nám nemusí jít o to, abychom vše sihli, co jsme si naplánovali nebo co jsme komu slíbili. Týden modliteb za jednotu křesťanů (18.-25. 1.) vybízí ke klidnému, ale vytrvalému sázení semen jednoty v pravdivosti. Dokonale jednotný je Bůh v Trojici. A také dokonale pravdivý. Nám se vydal Bůh do rukou, aby naším prostřednictvím rozléval oba tyto fenomény do světa, který (včetně církve) ač podvědomě touží po jednotě, přece v praxi spíš hledá, jak postavit koho proti komu, jak znejistit toho, kdo dosud důvěřoval, jak vzít ideál tomu, kdo zatím měl štěstí a nenarazil. Naivní představy o tom, jak např. zjednodušením obřadů a ustoupením z věroučných pozic zrealizovat sjednocení jednotlivých denominací, jsou už minulostí. Snaha o jednotu musí vycházet z vnitřku, nemůže být dosažena zvenčí. Dosaženo bylo toho, že dnes velmi opadla ne-li zcela zmizela vzájemná nevraživost. Buď za to dík! A budeme-li se upřímně dál modlit za takovou jednotu, jak ji chce Pán, a těmi prostředky, jaké chce On, pak plníme jeho vůli non plus ultra!    

Co jsme dostali a co dáváme

"Jémine, to si nezasloužím!" - slyšeli jsme sem tam při předávání dárků. Jenomže tyto dárky nemají smysl oceňovací, ale právě - darovací. Dávám, abych dával, ne abych vyjádřil ocenění nebo si tě k něčemu zavázal. Prostě dávám, a rád. Tím napodobuji Boha, který také "dal, protože chtěl dát". Daroval nám svého Syna. Ne že my jsme vykonali něco dobrého, ale svou milostí nás znovuzrodil. Tak ale jako ani Kristus nezapomněl své případné obdivovatele odkazovat na Otce (např. Proč mně říkáš dobrý? Jediný je dobrý, Bůh.), tak ani radost z dárků by neměla překrýt radost z dárce. O svátcích se tolik nepočítá, jako jindy, a je to jistě dobře. A to, že se pamatuje na oběti válek a neštěstí, na chudé, ať už zblízka nebo zdáli (bude brzy Tříkrálová sbírka!), ano i na tu němou tvář v našich lesích - to vše je zrcadlem poslání člověka - být prodlouženou rukou Boží, dávat ze svého konání vyzařovat obrazu Boha v nás. Požehnané svátky! 

Doly vyplň, hory vzdal

Aj, Sione, k tvému městu jde již slávy věčné král! To se připomíná nejen pro advent, ale i vůbec: není to Bůh, který je daleko, ale člověk, který se od Něho vzdálil. Není to Bůh, který klade člověku náročné podmínky k záchraně duše, ale člověk, který se tak zabydlel ve hříchu, že mu to, co je ve skutečnosti samozřejmé, připadá příliš těžké. Postavil horu pýchy mezi sebe a Boha, anebo spadl do prohlubně malomyslnosti, ze které nemá náležitý výhled. Boží Syn nám nepřišel udělovat litanni přednášek a napomínání, ale sám na sobě nám předvedl normu plně žitého lidství. 

Kde se ale rozmohl hřích, v míře ještě větší se ukázala milost. Když po výměně vlády v Babylonii Hospodin přiváděl sionské zajatce zpět do jejich vlasti, byli jako ve snách: jejich ústa byla pllná smíchu a jazyk plný jásotu. Jako u nás v listopadu 1989. Systém lži a násilí padl. A podobná radost, pro nás osobně ještě větší,  nás čeká po každé dobře vykonané svaté zpovědi. Těšíme-li se na vánoce, ať je přijetí svátosti smíření další příčinou toho, aby byly pro nás radostné. 

Král přichází

Nejvíc se na Ježíška těší děti. Ponechme stranou, zda na živého Syna Božího nebo spíš hlavně na ty dárky: děti (jimiž dle Ježíšových slov máme být všichni, abychom vešli do království nebeského) mají ten ještě nezkažený instinkt stále něco čekat. Čím je člověk starší, tím toho víc "už zná", a zapšklé individualistické typy by nejraději všechny svátky zrušily, aby je nic nerušilo z jejich (morbidního) klidu ...

Někdo si může myslet, že křesťanská víra je souhrn věcí, které učiní šťastným a navěky stabilním tento svět. Leckde to tak i vypadá, když se o jiném nemluví než o blíženské lásce a charitativních projektech. Tam nebývá ani čas na nějaké klanění se Pánu a vyhlížení Pána. Kdo (po)zapomene na živého Pána, zapomene časem i na tu vnitřní, skutečnou vazbu mezi Ním a oním nejmenším. 

Tento viditelný svět pomíjí. A pomine. Přečtěme si Mt 24 nebo Lk 21. Pomíjí a pomine i mnoho věcí a starostí v našem životě. Ale každý konec jednoho je zároveň začátkem dalšího, co dává prozřetelná Boží ruka. A je dobře, když člověk vyhlíží a očekává.    

Chrám ze živých kamenů

Jak známo, apoštol Pavel přirovnává církev k Boží stavbě, jejímž základním kamenem je Kristus: na něm máme dál stavět, a dávat si pozor, jak. I hmotné stavby musí mít kameny vybroušeny tak, aby jeden na druhý dobře nasedal, a tím pádem stavba byla pevná a odolná. Nestačí leštit jen jednu stranu kvádru: každý kámen potřebuje mít pevné všechny své strany. Tak křesťan má dbát o všechny sféry svých vztahů: k dobrému životu patří zbožnost právě jako trpělivost: poctivost stejně jako velkorysost, pracovitost stejně jako optimismus. Nejsou zajisté všechny ty kvádry stejné, tak jako budova není stavěna jen z jednoho typu materiálu. Ale všechen má být kvalitní - a potom se také dobře pojí a všechno drží a zpravidla je i krásné.

Přejme si stát se s pomocí Boží krásnou svatyní Hospodinovy velebnosti. 

Oslavit, ale také odpustit

Vrcholící oslavy 100. výročí vzniku Československa jsou vděčnou vzpomínkou na ty, kteří našim národům získali svobodu a nezávislost. Modlitbou za ty, kteří umírali na bojištích v přímém zápase, nebo v nemocnicích v ohromných bolestech, či na popravištích po nespravedlivých ortelech. Kde je bolest, bývá i nenávist. Nenávist plodí pomstychtivost: ta se často obrací i tam, kam není důvod - viz stržení Mariánského slouvu na Staroměstském náměstí 3. listopadu 1918. Součástí jubilejních oslav by proto mělo být i odpuštění. Modlitba za mír nejen ten vnější, ale modlitba za mír v lidských srdcích, zmítaných tak často nevraživostí a hněvem ke všemu. Naše vlast je - ve srovnání s mnoha jinými zeměmi - opravdu zemským rájem. Važme si jí a važme si toho, že zde můžeme svobodně žít, pracovat i modlit se.  

Každému podle jeho jednání

odplatí Syn Boží, až přijde se svými anděly (srv. Mt 16,27). Tedy ne podle toho, čeho dosáhl, ale co konal. Jak smýšlel. Jak se cítil být služebníkem pravdy a lásky. Jak šířil radost a pokoj. Svatý kníže Václav - narozdíl od Boleslava - mohl připadat slabošský, příliš mírný, ano i "zbytečně zbožný" místo toho, aby vyrazil do boje s Jindřichem Ptáčníkem ...

Byl to však panovník - nejen podle názvu - křesťanský. To jest následovník Krále králů a Pána pánů, jehož poselstvím je mír a vnitřní svoboda pro lidské duše. Proto ač zabit, zůstal nepokořen. Vivit occisus. Dědic české země a vzor pro všechny autority, k nimž se obrací už starozákonní kniha Moudrosti: Začátkem moudrosti je zcela upřímná touha poučit se, chtít se poučit je láska k ní, láska k ní je zachovávat přikázání, dbát o přikázání je zajistit si nesmrtelnost, nesmrtelnost pak dává místo u Boha (Mdr 6,19).  

Anketa

Jak často se podíváte na naše stránky?

Téměř každý den (188)
24%

Alespoň jednou týdně (148)
19%

Asi jedenkrát do měsíce (150)
19%

Jsem zde poprvé (287)
37%

Celkový počet hlasů: 773

 

 

Návštěvnost stránek: