Vítejte na stránkách zbraslavské farnosti

 Jsme rádi, že Vám můžeme tímto způsobem představit Římskokatolickou farnost Praha-Zbraslav, zahrnující kromě historické Zbraslavi, Lahovic a Lipenců i území a kostely bývalé farnosti zlatnické a vranské. Ze Zbraslavi proto obsluhujeme ještě Březovou, Oleško, Dolní Břežany, Jarov, Lhotu, Zálepy, Libeň, Ohrobec, Vrané nad Vltavou, Zlatníky, Hodkovice, Černíky a Zvoli. Náboženský život se koncentruje kolem našich 6 kostelů: farního (býv. děkanského) chrámu sv. Jakuba Staršího na Zbraslavi, a svatyň filiálních: hřbitovního (kdysi farního) kostela sv. Havla na Zbraslavi, bývalého farního kostela sv. Jiří ve Vraném, bývalého farního kostela sv. Petra a Pavla ve Zlatníkách, kostela sv. Markéty ve Zvoli a zámecké kaple sv. Marie Magdalény v Dolních Břežanech. 

Na našich stránkách najdete kromě pořadu bohoslužeb a farních aktualit i informace o kulturních a vzdělávacích akcích, které naše farnost pořádá nebo se na nich podílí.

Díky účinnosti GDPR jsme byli nuceni k 25. 5. 2018 některé články vymazat. Omlouváme se!   

 

                               

                Farní kostel sv.Jakuba Staršího                                                                                                                

Svátky a rozpis bohoslužeb ve farnosti Zbrasla

 

ROZPIS NA OBDOBÍ OD 1.5. DO 31.5.

 

Latinské Mše svaté v tzv. mimořádné formě římského ritu bývají slouženy u Sv. Jakuba v úterý od 16:30, pokud nepředcházela 1. nebo 3. neděle v měsíci.

 

 

Novinky

10.05.2019 21:02

ZMĚNA VE STRUKTUŘE VEDENÍ FARNOSTI OD 1. 5. 2019

Na návrh a žádost faráře P. Jana Gerndta provedlo Arcibiskupství pražské opatření, jímž se...
25.04.2019 17:28

Májové pobožnosti, setkání na Baních

První mariánská májová pobožnost ve farnosti bude 1. května v kostele sv. Jakuba po dopolední mši...
19.04.2019 13:23

Pozvánka na poutní koncert

Sbor sv. Jiří z Vraného srdečně zve na poutní koncert, který se uskuteční v sobotu 27. dubna od 18...
11.04.2019 13:45

ZVEME VÁS!

Zbraslav KVĚTNÁ NEDĚLE: od 10:30 u Sv. Jakuba křížová cesta s dětmi, od 11:00 mše svatá Pondělí a...
04.04.2019 21:32

Přípravné obřady našich katechumenů

Dvěma našim dospělým katechumenům pomalu končí období přípravy. Po sérii přednášek a vnikání do...
04.04.2019 21:11

Vychází Maják Pepa

S určitým zpožděním vydáváme březno-dubnové číslo farního zpravodaje Maják Pepa. V tištěné podobě...
20.03.2019 11:49

Zádušní mše svatá za paní Helenu Němcovou

Za zemřelou paní Helenu Němcovou bude sloužena zádušní mše svatá ve čtvrtek 21. března od 17 hodin...
03.03.2019 16:41

VSTUP DO POSTNÍ DOBY

Na Popeleční středu bude mše svatá se žehnáním a udílem popelce na Zbraslavi u sv. Jakuba v 9...
23.02.2019 20:55

Přednáška na téma svátosti církve

V neděli 24. 2. od 16:45 pokračuje u sester karmelitek cyklus duchovních přednášek, tentokrát na...
09.02.2019 09:39

Světový den nemocných

V kostele sv. Jakuba na Zbraslavi bude možné v pondělí 11. 2. při mši svaté v 16:30 přijmout...

Vyhledávání

Kontakt

Římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba Staršího Praha-Zbraslav U Národní galerie č. 472
156 00 Praha 5 - Zbraslav
739 484 835 (P, Jan Gerndt, duchovní správce)
724 169 692 (Petr Megela, materiální správce)
606 682 306 (jáhen Vladimír Hudousek)
607 204 605 (P. Karol Laburda)

Číslo bankovního účtu

1379101504/0600

(GE Money bank)

 

222793229/0600

(spořicí účet tamtéž)

Slovo duchovního správce

Dobrý Pastýř

V našich přírodních podmínkách stačí ovce jednoduše vyhnat na pastvinu, ohradit je tam, a večer je zase vrátit. Žádného pastýře nepotřebují. Civilizovaní "dospělí křesťané" také často žijí v představě, že si vystačí sami. Leckde na Západě už ani farní rady nestojí o nedělní mši svatou, věřící se sejdou za předsednictví nějaké pastorační asistentky, zapějí, a pak jdou na farní kávu ...

V Palestině to bylo jiné. Pastýř musel vést ovce skrze nehostinné úseky na úrodnější místa, která on znal. Ovce šly za ním v důvěře, že on jim ukáže cestu. 

Přes všechny komunikační vymoženosti žijeme v pustině tohoto světa, a potřebujeme být vedeni na pastvinu, která nám poskytne potravu pro duši trvalejší a výživnější. Kdo jiný než Kristus, Dobrý Pastýř, a ti, které On posílá, nám zaručí, že ji budeme hledat tam, kde skutečně je?

Potřebujeme pastýře. Nejen papeže, ale i dobré biskupy a věrné kněze. Modleme se o ně!  

K zamyšlení

Čím je větší životní úroveň, tím méně dětí se rodí. Bylo statisticky zjištěno, že největší "strach" mají ženy z třetího dítěte. Jedna moudrost říká. Kdo děti nemá, možná bude žít jako král, ale umírat bude jako chudák. Kdo má ale dětí hodně, možná bude žít jako chudák, ale umírat bude určitě jako král. Přistěhovalci rodí dětí hodně. I to by mělo pobídnout ... Přijďte na tradiční Pochod pro život a rodinu tuto sobotu 27. 4.! Začátek je mší svatou v katedrále od 10:30 hodin, následuje program na Klárově od 12:30, od 14:00 vlastní pochod centrem Prahy, zakončený u sochy sv. Václava v cca 16:00.

Do druhé části postního období

Jako advent, i půst má dvě části, z nichž první plynule přechází v druhou. Zhruba první měsíc se naše myšlenky točí kolem potřeby se obrátit, nastartovat lepší styl života, zbavit se zlozvyků a nezdravých pout. Nyní už stále zřetelněji vidíme před sebou osobnost Božího Syna, jemuž jeho současníci soustavně něco vytýkají a obviňují ho z rouhání, jelikož se svými výroky staví Bohu na roveň. Ježíš dokazuje, že jeho činy mluví přesvědčivěji, než slova. Nicméně ani to židům jeho doby nestačí. A nepřestanou, dokud Ho neumlčí ...

Je-li něco pravda, byť pro někoho nepříjemná, potom by bylo zradou slevovat, vytáčet se, couvat. Vaše řeč budiž "ano ano, ne, ne". Církev už dávno nedělá ze sebe povýšeného bohorovného určovatele toho, co je správné nebo co je třeba zastávat. Jsme - doufám - natolik dospělí, že umíme vyvodit z toho, co nám říká víra, konkrétní dopad na to, jaké hodnoty zastáváme a hájíme. To se týká v současné době především rodiny a manželství. Ti, kterým leží na srdci budoucnost církve i našeho národa, jistě proto přijmou pozvání na Pochod za život a rodinu, který se bude konat v sobotu po velikonočních svátcích. Ale ještě předtím upřímné pozvání na obřady velikonočního tridua, protože nezemřel a nevstal-li Kristus, byla by marnou naše naděje. I všechny naše počiny.   

Jsi prach ...

a v prach se obrátíš, zní starobylá formulace při označování čel věřících popelcem, vzniknuvším spálením ratolestí, které byly žehnány předchozí rok na Květnou neděli. Jsi, člověče, prach tím, co je skutečně tvého nebo z tebe. Jinak jsi ale dítě Boží, povolané k obrácení srdce a víře ve zvěst evangelia. Ano, my hřísníci jsme byli od Boha daleko, ale skrze krev jeho Syna jsme mu blízko. Sine sanguinis effusione non fit remissio, bez prolití krve není odpuštění. Jsme opravdu plní nepravostí, ale ne v jejich zajetí, pokud obracíme důvěrně pohled k Ježíši ukřižovanému. 

Ať tedy obojí - obrácení i společenství s Ukřižovaným - provází všechny naše letošní postní dny.

Tříkrálovýma očima

Dostal jsem hezký příspěvek od jedné z účastnic tradiční sbírky. Zde jest:

Na stránkách farnosti bylo vyvěšeno poděkování všem, které spojila myšlenka této sbírky. Ať už se jí zúčastnili jako K, M nebo B anebo přispěli na bohulibé účely.

Já, jakožto jeden ze tří, přesně nevím, který, protože je to každý rok jinak a dokonce jsem byla i mnoho let za velblouda nosiče, chci poděkovat za to, čím mě a myslím, že nejenom mě, tato sbírka obohacuje. 

My tři králové na vsi nejsme anonymní a lidé, ke kterým chodíme už více jak šest let, nejsou bezejmenní. Každý rok zvoníme více méně na stejné dveře a bohužel nezvládneme obejít všechny. Na některém dvorku se objeví nový pes, jinde nás už štěkotem nikdo nevítá. Lidé nás čekají a někdy přivítají slovy: "Tak jste nás našli, dům jsme nechali mladým." A my že: "Mladí nás k Vám poslali." Jinde je slyšet dupot dětských botek tam, kde před rokem stál kočárek. A pak jen tak mezi řečí si někdo povzdechne: "Ti králové už vyrostli!" 

Tak děkuji. Děkuji za to, že mi tato sbírka připomíná všechno to, čím je lidský život, jaké má barvy a že každý rok něco přinese a odnese. Těším se na 6. leden 2020. 

A mimochodem, víte, takhle se z náplavy, z přistěhovalce, stává člověk, který se tu na vsi cítí už trochu doma.

Eva Maňhalová, Zlatníky-Hodkovice

Klid po svátcích

Skončilo vánoční liturgické období, skončily svátky a shon kolem nich. Už nám nemusí jít o to, abychom vše sihli, co jsme si naplánovali nebo co jsme komu slíbili. Týden modliteb za jednotu křesťanů (18.-25. 1.) vybízí ke klidnému, ale vytrvalému sázení semen jednoty v pravdivosti. Dokonale jednotný je Bůh v Trojici. A také dokonale pravdivý. Nám se vydal Bůh do rukou, aby naším prostřednictvím rozléval oba tyto fenomény do světa, který (včetně církve) ač podvědomě touží po jednotě, přece v praxi spíš hledá, jak postavit koho proti komu, jak znejistit toho, kdo dosud důvěřoval, jak vzít ideál tomu, kdo zatím měl štěstí a nenarazil. Naivní představy o tom, jak např. zjednodušením obřadů a ustoupením z věroučných pozic zrealizovat sjednocení jednotlivých denominací, jsou už minulostí. Snaha o jednotu musí vycházet z vnitřku, nemůže být dosažena zvenčí. Dosaženo bylo toho, že dnes velmi opadla ne-li zcela zmizela vzájemná nevraživost. Buď za to dík! A budeme-li se upřímně dál modlit za takovou jednotu, jak ji chce Pán, a těmi prostředky, jaké chce On, pak plníme jeho vůli non plus ultra!    

Co jsme dostali a co dáváme

"Jémine, to si nezasloužím!" - slyšeli jsme sem tam při předávání dárků. Jenomže tyto dárky nemají smysl oceňovací, ale právě - darovací. Dávám, abych dával, ne abych vyjádřil ocenění nebo si tě k něčemu zavázal. Prostě dávám, a rád. Tím napodobuji Boha, který také "dal, protože chtěl dát". Daroval nám svého Syna. Ne že my jsme vykonali něco dobrého, ale svou milostí nás znovuzrodil. Tak ale jako ani Kristus nezapomněl své případné obdivovatele odkazovat na Otce (např. Proč mně říkáš dobrý? Jediný je dobrý, Bůh.), tak ani radost z dárků by neměla překrýt radost z dárce. O svátcích se tolik nepočítá, jako jindy, a je to jistě dobře. A to, že se pamatuje na oběti válek a neštěstí, na chudé, ať už zblízka nebo zdáli (bude brzy Tříkrálová sbírka!), ano i na tu němou tvář v našich lesích - to vše je zrcadlem poslání člověka - být prodlouženou rukou Boží, dávat ze svého konání vyzařovat obrazu Boha v nás. Požehnané svátky! 

Doly vyplň, hory vzdal

Aj, Sione, k tvému městu jde již slávy věčné král! To se připomíná nejen pro advent, ale i vůbec: není to Bůh, který je daleko, ale člověk, který se od Něho vzdálil. Není to Bůh, který klade člověku náročné podmínky k záchraně duše, ale člověk, který se tak zabydlel ve hříchu, že mu to, co je ve skutečnosti samozřejmé, připadá příliš těžké. Postavil horu pýchy mezi sebe a Boha, anebo spadl do prohlubně malomyslnosti, ze které nemá náležitý výhled. Boží Syn nám nepřišel udělovat litanni přednášek a napomínání, ale sám na sobě nám předvedl normu plně žitého lidství. 

Kde se ale rozmohl hřích, v míře ještě větší se ukázala milost. Když po výměně vlády v Babylonii Hospodin přiváděl sionské zajatce zpět do jejich vlasti, byli jako ve snách: jejich ústa byla pllná smíchu a jazyk plný jásotu. Jako u nás v listopadu 1989. Systém lži a násilí padl. A podobná radost, pro nás osobně ještě větší,  nás čeká po každé dobře vykonané svaté zpovědi. Těšíme-li se na vánoce, ať je přijetí svátosti smíření další příčinou toho, aby byly pro nás radostné. 

Král přichází

Nejvíc se na Ježíška těší děti. Ponechme stranou, zda na živého Syna Božího nebo spíš hlavně na ty dárky: děti (jimiž dle Ježíšových slov máme být všichni, abychom vešli do království nebeského) mají ten ještě nezkažený instinkt stále něco čekat. Čím je člověk starší, tím toho víc "už zná", a zapšklé individualistické typy by nejraději všechny svátky zrušily, aby je nic nerušilo z jejich (morbidního) klidu ...

Někdo si může myslet, že křesťanská víra je souhrn věcí, které učiní šťastným a navěky stabilním tento svět. Leckde to tak i vypadá, když se o jiném nemluví než o blíženské lásce a charitativních projektech. Tam nebývá ani čas na nějaké klanění se Pánu a vyhlížení Pána. Kdo (po)zapomene na živého Pána, zapomene časem i na tu vnitřní, skutečnou vazbu mezi Ním a oním nejmenším. 

Tento viditelný svět pomíjí. A pomine. Přečtěme si Mt 24 nebo Lk 21. Pomíjí a pomine i mnoho věcí a starostí v našem životě. Ale každý konec jednoho je zároveň začátkem dalšího, co dává prozřetelná Boží ruka. A je dobře, když člověk vyhlíží a očekává.    

Chrám ze živých kamenů

Jak známo, apoštol Pavel přirovnává církev k Boží stavbě, jejímž základním kamenem je Kristus: na něm máme dál stavět, a dávat si pozor, jak. I hmotné stavby musí mít kameny vybroušeny tak, aby jeden na druhý dobře nasedal, a tím pádem stavba byla pevná a odolná. Nestačí leštit jen jednu stranu kvádru: každý kámen potřebuje mít pevné všechny své strany. Tak křesťan má dbát o všechny sféry svých vztahů: k dobrému životu patří zbožnost právě jako trpělivost: poctivost stejně jako velkorysost, pracovitost stejně jako optimismus. Nejsou zajisté všechny ty kvádry stejné, tak jako budova není stavěna jen z jednoho typu materiálu. Ale všechen má být kvalitní - a potom se také dobře pojí a všechno drží a zpravidla je i krásné.

Přejme si stát se s pomocí Boží krásnou svatyní Hospodinovy velebnosti. 

Anketa

Jak často se podíváte na naše stránky?

Téměř každý den (188)
24%

Alespoň jednou týdně (148)
19%

Asi jedenkrát do měsíce (151)
19%

Jsem zde poprvé (290)
37%

Celkový počet hlasů: 777

 

 

Návštěvnost stránek: