Svátky a rozpis bohoslužeb ve farnosti Praha-Zbraslav

Dostal jsem jednu hezkou reakci na letošní slavnost kněžství, konanou v nouzovém dodatečném termínu. Jejím autorem je zbraslavský farník pan Miroslav Váňa:

Ve čtvrtek před svátkem Letnic (28. 5.) jsem se zúčastnil dopolední mše sv. v pražské katedrále, kdy byly svěceny svaté oleje. Zmíněnou mši sv. koncelebroval pan kardinál Dominik Duka, primas český, společně se svými kněžími z různých částí diecéze, za přítomnosti papežského nuncia. Mimo dobu nouzového stavu se koná svěcení olejů v katedrále pravidelně vždy ve čtvrtek Svatého týdne. Ohromil mě obrovský počet přítomných kněží, opatů, řeholníků, jáhnů. Ti všichni již svou účastí zdůraznili společenství kněží se svým biskupem a jednotu kněží v naší diecézi. Škoda jen, že nás laiků přišla do katedrály jen malá hrstka. 

Přítomní kněží obnovili své kněžské závazky. Také jáhni obnovili své sliby. Pan kardinál Duka ve své homilii mimo jiné krásně promluvil o onotolgickém významu kněžství. Současnou krizi kněžství dával do souvislosti s krizí manželství a i v celé naší společnosti. Také předal medaili pražskému semináři za celkový odvážný postoj a pomoc v době karantény, kdy se dokonce jeden seminarista nakazil koronavirem.

Na závěr Mons. Zdenek Wasserbauer, pomocný biskup pražský, zdůraznil význam papeže Jana Pavla II. u příležitosti 100. výročí jeho narození. Kratší promluvu pronesl česky také papežský nuncius. Nový generální vikář Mons. Jan Balík seznámil přítomné s reformními změnami a finančními problémy naší arcidiecéze. 

Silným dojmem na mě zapůsobily poloprázdné venkovní prostory Pražského hradu bez obvyklého množství všudypřítomných cizinců. To je velice vzácné a plně jsem si toho užil. Již při vstupu do hradních prostor jsem byl mile překvapen, že nebyly žádné kontroly a mohl jsem volně vstoupit.

Co pro nás znamená, že Kristus Pán vstoupil na nebesa? 

Velmi mnoho. Nezbytné samozřejmě je vycházet z toho, že lidská přirozenost, kterou na sebe Boží Slovo přijalo, je neměnná a totožná. Takže přijav lidskou přirozenost, kterou nosím já, ty, tamhleti, nebožtíci, ale i lidé, kteří se ještě nenarodili, captivam duxit nostram captivitatem (vyvedl nás, zajatce) do svobody království nebeského. Dostali jsme "dědické právo v nebi". 

Pokud bychom se považovali už za někoho jiného, než byli apoštolové a učedníci - např. proto, že už přece toho známe o světě a vesmíru o tolik víc než oni - pak bychom těžko mohli participovat na tajemství Nanebevstoupení. Nanejvýš bychom řekli: Nepatříme už k tobě. A On by pak právem řekl: Amen pravím Vám, neznám Vás.

My k němu patříme na věky, a skrze něho se náš život naplní v Bohu. Kéž žijeme touto pravdou!

Osvobodili jsme se před 75 lety sami, nebo nás osvobodila Rudá armáda a Američané? Praha by asi nepovstala, kdyby už necítila v zádech blížící se pomoc. Právě tak nemůže člověk spasit sám sebe, nepřichází-li milost Boží pomáhající. Jen v síle víry je schopen člověk vzepnout svoje síly, přemoci slabost, vyjít vstříc Kristu. Říkávalo se: přičiň se, člověče, a Pán Bůh ti pomůže. Správnější by bylo: Pán Ti pomáhá, stojí za tebou, tak se snaž!

Člověk je stále v pokušení považovat se za nezávislý subjekt, který v případě potřeby volá Boha na pomoc (proto nejspíš tolik lidí s přicházejícími vynálezy, jimiž si pomáhají sami, přestalo Boha "potřebovat"). Ale ono je to naopak. Bůh svět stvořil, udržuje a řídí. Člověka volá ke spolupráci a čím více člověk přijme tu ulohu služby, tím více poroste jeho důvěra a radost.

"Můj Otec nepřestal pracovat, i já pracuji." "Je třeba pracovat, dokud je den. Přichází noc, kdy už nikdo nebude moci pracovat." Svátek sv. Josefa Dělníka ... To vše navozuje otázku, k jaké to práci jsme povoláni. Božím dílem není jen hmotný svět: Božím dílem je vše, co směřuje k civilizaci lásky. A ta umí nejen dávat, ale i přijímat. Nejen budovat, ale také obdivovat a rozjímat. Vše, co člověk dělá, mluví, ano i myslí - včetně modlitby - představuje statek, ať už hmotný, nebo duchovní.

Ptáváme se druhých, co dnes dělali. Nebo co budou dělat. Dělat mohu aktivně, ale dělat mohu i pasivně, když vděčně přijímám milost od Boha, když přijmu úsluhu, kterou mi někdo z lásky prokázal. Pracovat mohu na sobě, když se vzdělávám nebo když znovu a znovu zkouším přemoci svůj typický nedobrý sklon. A i kdybych nic z toho neměl možnost vykonat, přijímáním Boží vůle a vytrvalostí ve víře vlastně pracuji také!

Tak se stáváme spravedlivými po vzoru sv. Josefa: vyplňujeme náležitě místo, které nám Bůh ve svém stvořitelském plánu určil. A v pravý čas se nám dostane za to od Boha odměny.   

Ve Skutcích apoštolů se dovídáme o věznění apoštolů. Velerada dělala, co mohla, aby zadusila zvěst o Ježíši, který žije. Vyhrožovala, bičovala, zavírala. Ale vždycky se apoštolové zas dostali ven, ať už zázrakem, nebo změnou poměrů. Nikdy se nenechali vmanévrovat do pocitu, že vězení je normální nebo dokonce ještě lepší než volný pohyb a volné osobní hlásání.

Ne, zmnoženými přenosy rozhodně nenastal žádný nový čas duchovního života. Je to náhražka a navzdory dispenzím, které jsou dány jako skutečně výjimka ze zákona z vážných důvodů, jsme ve svědomí povinni vrátit se co nejdříve k normálním projevům víry, která se bez osobního fyzického setkání s Ježíšem skutečně a podstatně přítomném v Nejsvětější svátosti nemůže náležitě rozvíjet. 

při lámání chleba, tedy při eucharistii. Citlivým duším velmi chybí to takřka fyzické spojení s oslaveným Pánem, což by si měli uvědomit ti, kteří v až přehnaných obavách o zachování svého tělesného zdraví nevyužijí nebo druhým nedovolí využít ani těch možností, které tu reálně jsou dostupné. Jako by neznali větu Pána Ježíše: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka, nebudete mít v sobě život. Antifona, kterou složil sv. Tomáš Akvinský, zní v českém překladu: Ó svatá Hostino, v níž se Kristus přijímá! Obnovuje se památka jeho umučení, duše se naplňuje milostí a záruka budoucí slávy se nám dává, aleluja.

Zelený štvrtok: príkaz lásky, eucharistia, ustanovenia kňazstva. Možno v čase nútenej izolácie lepšie pochopíme ich nutnosť.

Velký piatok: skutočná LÁSKA na kríži. A pod krížom 3 skupiny: prvá, ktorá súcití a pomáha, druhá, odvrátená od viery v Ježiša, zlorečí a ničí. Tretia, úplne lahostajná. Úprimne: v ktorej som?

Biela sobota: ticho v liturgii, prázdne ulice bez ludí. Nech urobím všetko pre to, aby neostalo prázdne "miesto" v nebi pripravené pre mňa.

PRAJEM VÁM VŠETKÝM POŽEHNANÉ SVIATKY NAPLNENÉ VIEROU, NÁDEJOU A LÁSKOU, moji MILOVANÍ. Žehná P. Karol Laburda, výpomocný duchovný

Bůh nám slíbil mnoho věcí, především věčnou spásu skrze svého Syna. Proč neslíbit něco Bohu? Splním své sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem, stojí v jednom ze žalmů. Na základě slibu vznikla některá poutní místa, např. Svatá Hora. Chceme a vyprošujeme si od Boha, aby ochránil naše rodiny od nákazy koronavirem. Proč Mu neslíbit ať už nějaký hmotný dar na dobrou věc, nebo nějaký čin, ke kterému se stále nemůžeme odhodlat? 

Na letošní velikonoce budeme vzpomínat dlouho. Proč k tomu nepřidat "a tehdy jsem se rozhodl(a), že ..."?

Někdy se věřícím vytýká, že příliš mnoho věcí svalují na Pána Boha. Dokonce existuje i vtip, jak se někdo topí, a hasiči ho chtějí vytáhnout, ale on volá: Nene, mně pomůže Pán Bůh! No, a utopí se, a Pán Bůh si povzdychne: A já mu tam přece ty hasiče poslal tak rychle!

Máme strach. Ale máme zdravě počítat s tím, že ani stoprocentní izolace nezabrání zlovolnému viru, aby například prolezl škvírečkou v okně. Přičiň se, člověče, a Pán Bůh ti pomůže, říkávalo se. Ano, zachovej s užitím zdravého rozumu a svědomí vše, co radí nebo dokonce přikazují zkušenější, ale počítej s mocí Toho, který usmrcuje i oživuje, a i když dopouští, neopouští.

Když Kristus Pán kázal, jedni byli nadšeni, druzí kritičtí, nebo se přímo zatvrzovali. Podobně reagují i někteří z nás, když vyslechnou něčí projev nebo něčí stanovisko. 

Kdo je populista, bude říkat to, co lidé chtějí slyšet; kdo je odpovědný, snaží se říci to, co by lidé potřebovali slyšet. To první činili už ve Starém Zákoně tzv. falešní proroci. A Boží proroci bývali umlčováni, posmíváni, ano i zabíjeni. Pak se jim okázale stavěly náhrobky ...

Myslím, že potřebujeme slyšet celou Boží zvěst. A ta je radostná! Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna. Neušetřil Ho, ale za nás za všechny ho vydal. Myslel na nás, dříve než jsme se narodili. Ani smrt, ani život .... nic nás nebude moci odloučit od Boží lásky. Jen ta je absolutní!