Zbraslavský klášter

Zbraslavský klášter (Aula Regia) založený u soutoku řek Vltavy a Mže, dnešní Berounky, králem Václavem II. byl klášterem cisterciáckým. Původně gotický konvent, na jehož půdě vznikla Zbraslavská kronika, prošel mnoha promněnami. Z velkolepého cisterciáckého opatství se výměnou vládnoucí dynastie a přesunem královského pohřebiště do katedrály sv. Víta stal klášterem druhořadým. Velké škody klášter utrpěl během husitských válek a během útoků švédských vojsk za třicetileté války.

Roku 1785 barokní přestavba zdevastovaného areálu byla zastavena císařským dekretem Josefa II. Zbraslavský klášter byl zrušen. Všechny nemovitosti přešly do náboženského fondu, který je poté rozprodal a tak klášterní budovy byly využívány pro zcela světské potřeby jako cukrovar, skladiště obilí, výrobna chemikálií a pivovar. Ve 20. století byl klášter v restituci navrácen rodu Bartoňům z Dobenína a díky Cirilu Bartoňovi z Dobenína byl následně zrekonstruován, přestavěn na zámecké sídlo a roku 1995 byl zařazen na Seznam národních památek. Součástí zámeckého areálu je i barokní kostel sv. Jakuba Většího s deskovým obrazem Madony ze Zbraslavi, obrazy Karla Škréty a Petra Brandla a především s ostatky posledních přemyslovských panovníků.

Ke Zbraslavi se váže pověst o potomkovi Bivoje a Kazi jménem Zbraslav, který založil na zdejší lokalitě dvůr. První zmínka o Zbraslavi je z roku 1115. Přemysl Otakar II. toužil po místě nedaleko Prahy, kde by mohl lovit, odpočívat a přitom být po ruce, proto roku 1268 provedl s biskupem Janem III. směnu majetku a na získané Zbraslavi " rozkázal tam vystavět dvůr s věžemi a vysokými zdmi. " Roku 1278, po bitvě na Moravském poli, dvorec zdědil i s vysázenými vinicemi Přemyslův syn Václav, který se jako nový majitel roku 1291 rozhodl založit klášter. Dle zpráv cisterciáckých letopisců údajně rozmlouval o svém plánu se sedleckým opatem Heidenreichem. Cisterciáčtí opati si poté vybrali místo, kde stál oblíbený lovecký hrádek králova otce, což Václava příliš nepotěšilo.

Nový dvanáctičlenný konvent v čele s budoucím opatem Konrádem přišel ze Sedlce 20. dubna 1292, ubytoval se prozatímně v královském dvorci, k němuž patřila kaple sv. Jakuba Většího. Se stavbou kláštera se započalo zřejmě již téhož roku. Pro potřeby konventu byly upraveny stávající budovy, ale základní kámen dle kroniky byl za asistence mnoha mocných tehdejší Evropy, položen až 3. června 1297, den po Václavově dlouho plánované korunovaci. V základech nového chrámu byla odsloužena slavnostní mše a král zde pasoval 240 rytířů. Stavba rychle pokračovala a do roku 1305 byl postaven téměř celý chrám, část konvetních budov, královský a také opatský příbytek. Ironií osudu byla však smrt právě Václava II., který jako první z rodu byl 23. června 1305 v sotva dostavěném chrámu pohřben. Při královském pohřbu byly v chrámu slouženy první bohoslužby. Kapitula v Citeaux nařídila, aby byly ve všech klášterech v Německu, v Čechách a v Uhrách slouženy zádušní mše za zesnulého krále a zbraslavský opat Ota začal psát na oslavu velkého cisterciáckého příznivce první kapitolu Zbraslavské kroniky.

Po Václavově smrti se osiřelého trůnu ujal mladičký nasledník Václav III., který dle klášterní kroniky mrhal svým nadáním a vůbec vedl rozmařilý život. Roku 1306 byl Václav III. na válečném tažení do polska v Olomouci zavražděn a království zachvátila nejistota, která se podepsala i na rozvoji konventu. Roku 1307 byla stavba zastavena téměř již dokončeného chrámu. Znovu se začalo stavět až roku 1329, kdy Eliška Přemyslovna, štědrá mecenáška zbraslavského pokladu, nechala přistavět věnec devíti kaplí, za což ji Petr Žitavský začal zvát druhou zakladatelkou a "matkou" kláštera. V polovině 14. století začala Zbraslav ztrácet na politickém významu, ale opatské pečeti s českým královským lvem přetrvaly až do doby husitských válek. K dočasné stabilizaci hospodářské situace došlo za vlády Karla IV., kdy klášter znovu prosperoval. Klášter "Aula Regia" reprezentoval jeden z nejkrásnějších gotických klášterních komplexů v Čechách. Na jaře roku 1420 se na Zbraslavi usídlil král Zikmund se svými vojáky a poté se jal obléhat Prahu. 10. srpna 1420 vnikly do kláštery houfy husitů a Pražanů vedených knězem Václavem Korandou. Dle svědectví dobových kronik dav klášter vydrancoval a Síň královská podlehla plamenům. Co nestrávil oheň, to si drancující odnesli. Po zklidnění husitských bouří mniši se v polovině 15. století na Zbraslav vrátili a započali se stavbami nových budov a snažili se opatství obnovit. V 17. století třicetiletá válka způsobila klášteru další těžké rány. V letech 1611 a 1612 byl klášter opakovaně vypleněn a roku 1639 znovu vinou velitele švédského vojska vyhořel. O šest let později vítězná císařská armáda dokončila davastaci celého klášterního areálu.

Po skončení třicetileté války začal klášter znovu ožívat. Roku 1654 byl vysvěcen nově postavený opatský kostel sv. Jakuba a na počátku 18. století se konečně chystala obnova klášterních budov. O vrcholně barokní přestavbu kláštera, kterou si uchoval do dnešních dnů, se zasadili tehdejší zbraslavští opati a to především Wolfgang Lochner v letech 1684 - 1716 a Tomas Budecius v letech 1700 - 1732, podle plánů vynikajícího architekta Giovani Santiniho.