1. neděle postní

V postní době, zvláště v její první části, si máme častěji uvědomit ten neúprosný úděl, který přinesl lidstvu Adamův prvotní hřích, který se propisuje i do našich pokušení a tolika podlehnutí jim. Já nešťastný člověk, napíše sv. Pavel; kdo mě vysvobodí? Ale díky Bohu, je to možné skrze Ježíše Krista!

Ano, Kristus, to je ten nový Adam, nový jeden člověk. Ten, který svou smrtí naši smrt zrušil. Ten, který vzal na sebe hříchy světa. Ten, který nás volá: Pojďte ke mně všichni! Jít ke Kristu, jít mu vstříc, žít s n9m, ať už tím, že na něho vděčně myslíme, že mu děkujeme za jeho blízkost, nebo že ho prosíme, aby s námi šel. Vložit do jeho ran svoje hříchy, upřímně je taky jednou ve zpovědi vyznat a pojmenovat, a potom osvobozen od tíhy prohřešků větších či menších, které s sebou vleču, začít skutečně s užitkem žít, milovat, nebo i trpět. Znovu se vydat na cestu Božích přikázání, zásad Ježíšových i jeho evangelních rad.

První Adam byl zprvu blahoslavený, ale pak navždy nešťastný. My jsme mnohdy nešťastní, ale můžeme se stát skrze Krista navždy blaženými.