10. neděle v mezidobí

Dvakrát zaznělo v nedělních lekcích slovo milosrdenství. Milosrdenství pramení nikoli za dokonalosti či kvality zákona, ať už Božího nebo lidského, ale z lásky, která je puzena se dávat, rozdávat, ano, i obětovat. V tomto smyslu je Bohu milá i oběť: Bůh pouze nechce takové dary, které vymyslel člověk, aby jakoby přehlušil nebo uplatil základní požadavek lásky.

Ctihodný papež Pius XII. neváhal koncem druhé světové války otevřít v Římě brány klášterů osmi tisícům Židů, kterým hrozila smrt nebo deportace. Sv. Matka Tereza z Kalkaty doslova sbírala vysílené ubožáky na ulicích. Ne, nic z toho není řekli bychom koncepčním celoplošným řešením, ale kdyby každý člověk nebo alespoň každý křesťan třeba jen jednou za týden se zachoval skutečně milosrdně, bylo by na světě lépe. Uvědomme si i to, že právě skrze projevy milosrdenství nejzřetelněji zjevujeme lidem Boha, to jest konáme evangelizaci a apoštolát, a naše víra nebude mrtvou.