4. neděle velikonoční

Bratři, co máme dělat? ptali se lidé, kteří pochopili, že Ježíš je opravdu Boží Syn a Zachránce. Obraťte se, a dejte pokřtít! odpovídali apoštolové. Křest je výrazem odvrácení se od model k Bohu živému. To platí především pro dospělé, kteří vyrůstali bez zakotvení ve víře, a nyní objevili, jakou posilou, jakým pokladem je víra: to živé vědomí, že je tu s námi Bůh. Třetího dne vstal Stvořitel, zpívá se v jedné písni. Ten, který všechno stvořil, udržuje a řídí, přišel v osobě svého Syna, skrze něhož všechno je stvořeno. A nejen přišel, jako na nějakou návštěvu, ale stal se jedním z nás. To znamená zařadil se tam, kde jsme my. Nepřišel, aby vydával dekrety, stanoviska, ale aby mezi námi, s námi a dokonce v nás  b y l . Aby do nás vstupoval jako Chléb života - kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den!

Křest je nedozírná milost. Představme si vyprahlou krajinu, na niž se začne snášet mírný déšť. Všechno se vzpamatovává, začne se znovu zelenat ... Křest je pevný základ, kterého si máme opravdově vážit!