Boží pomoc

Kdo hledá uzdravení či pomoc od Boha, musí nejprve uznat svou nehodnost. I bezprostředně po zpovědi, než přijmeme tělo Páně, voláme Pane, nezasloužím si (dosl. nejsem hoden). Stejně je tomu v těžkých chvílích, kdy prosíme o Boží milosrdenství. Postavit se čestně k tomu, co bylo a co se stalo jak nám samotným, tak celé rodině nebo národu, nebo celému světu. Každé zlo je následek hříchu! Kdyby nebylo podlehnutí pokušení ke hříchu, nebylo by zlo. Chtít jen odstranit následek a ignorovat příčinu, v tom je cosi nelogického a nepravdivého.

Modlívám se každý den korunku k Božímu milosrdenství a mám to rozdělené, za koho či kterou skupinu který desátek. Uvědomil jsem si, že moje intence musí postupovat od základu k nadstavbě: tedy v prvé řadě abych prosil, aby Bůh odpustil a vnitřně uzdravil, a pak teprve aby udělil, co kdo potřebuje pro vezdejší pouť. A samozřejmě abych pracoval sám na sobě, a nezvonil jen nějakými duchovními klíči ...