Ezechiel

Tento velký prorok doby babylonského zajetí Izraele uvádí na pravou míru to, co zaznělo z Božích úst slovy, že stíhá vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení. Nedělo se tak kvůli nějakému urputnému Božímu hněvu, jako spíš proto, že synové obvykle kráčívají ve šlépějích svých otců (Celej táta! - Přesně tohle dělal jeho otec!), ale tím není řečeno, že nemůže dojít k obrácení, ať už k lepšímu, nebo - bohužel - i k horšímu: Opustí-li kdo svou spravedlnost, a bude-li jednat ohavně jako zločinec, bude živ? Na žádný jeho dobrý skutek se nevzpomene.

Jsme na cestě, nejsme ještě u cíle. Proto ta permanentní výzva k obrácení, přesněji řečeno neustálému obracení. Od horšího k lepšímu, od občasného sekání dobroty k častějšímu, a nejlépe trvalému. Jaké úsilí věnují sportovci, aby dosáhli nového rekordu! My běžíme závod o vítězný věnec nikoli pomíjivý, a o to, zmocnit se věčného života. K tomu nám má napomoci doba svatopostní.