Matka církve

"Ženo, to je tvůj syn," řekl Panně Marii Ježíš na kříži jako veliký odkaz. Od té chvíle ji onen učedník přijal k sobě, a jako by tu zastupoval všechny, kdo uvěřili v Krista. Přijmout k sobě Pannu Marii je pro nás samozřejmostí. Modlitbě Zdrávas Maria se většinou učíme souběžně s modlitbou Páně. Kromě kříže míváme v domácnostech viset obrázek Panny Marie, a katolický kostel není myslitelný bez sochy nebo obrazu Bohorodičky.  

Matka vždycky vtiskuje svým dětem něco ze své povahy: nejinak je tomu u Panny Marie vzhledem k jejím duchovním dětem. Věřící člověk nebývá vzpurný, ale poslušný Boha (nebo se o to aspoň snaží). Věřící člověk má důvěru, že Bůh o všem ví a umí zařídit i věci nemožné; zoufat si může jen ten, kdo ztratil víru nebo se nechal o ni připravit. Věřící člověk, i když se cítívá slabý, dokáže v pravou chvíli být hrdinou, jako Panna Maria na Kalvárii. A oslava Panny Marie v nebi je nám zárukou, že podobně bude oslavena církev, jejíž jsme součástí.