Svatý Josef

"Svatý Josef je na všechno!" říkával náš otec spirituál, který nikdy neopomněl tohoto světce připomenout v eucharistické modlitbě i tehdy, kdy ještě dávno nebyl oficiálně do textu papežem Františkem přidán ... 

Svatá Rodina měla tátu. Nepochybujme o tom, že přes všechnu osobní svatost, ba neposkvrněnost, mu občas Panna Maria nepoložila otázku, co tomu, tatínku, říkáš?  Ne, úcta svatých nijak nezastiňuje naši absolutní úctu k Bohu, ale umožňuje nám docela po člověčensku se obrátit o radu a přímluvu někoho, kdo má s věcmi více zkušeností nežli my. 

Myslím, že to byl sv. Bernardin Sienský, mimochodem velký propagátor úcty k sv. Josefovi, který měl říci o Panně Marii, že uspořádá naše prosby tak, abychom jimi nepřišli Pánu Bohu nevhod. Téměř stejně to platí o sv. Josefovi, který choval Pána světů, nejkrásnější ze všech Květů, o něj v lásce pečoval. Mezi sv. Josefem a Ježíšem musela panovat harmonie, jaká vládne v dobré rodině mezi otcem a synem. 

Svátek sv. Josefa (i následná slavnost Zvěstování Páně) spadají do doby postní jako takový duchovní sluneční paprsek jara do ještě zimního pošmourna. V deseti pravidlech dobré nálady jedno zní: Slavte. Ano, slavme. Dopřejme si k větší cti a slávě Panny Marie a sv. Josefa něco dobrého nebo milého, aby i tímto způsobem naše srdce uprostřed proměn tohoto světa pevně stálo tam, kde je pravá radost. U Boha, ve společenství svatých.