Zvláště starší (ale ne zas tak moc) lidé se těšívají na důchod. Už abych byl v penzi! Když se to pak přiblíží, nastávají někdy rozpaky: snad bych přece ještě měl zůstat? Ono nejde jen o to "někde skončit", ale "co dělat potom?" Stařičký Simeon zjevně počítal s brzkou smrtí, ale to nebývá většinou náš případ.
Co je to Tříkrálová sbírka, určitě už každý ví. Bude probíhat i v naší farnosti, patrně v závěru příštího týdne. V pondělí 5. 1. bude za koledníky sloužena mše svatá v kapli sester karmelitek, od 18 hodin.
Častý odkaz, hlavně v evangeliu sv. Matouše. Proroctví mají jistou nevýhodu, že málokdy přesně a do detailu popisují, co přesně se má stát, takže tím pádem zůstává určitý prostor pochybovačům (kterých bylo i v době Kristově více než dost). Co se dá ale dělat - Bůh nebere člověku svobodnou vůli, a proto nepodnikává frontální a všechny pochybnosti...
Tedy ne, že byla nějaká událost nějak popsaná, a my tomu tedy věříme, ale že se shodovaly dávné předpovědi i moudré výroky, na jejichž základě je proto vlastní evangelní zpráva věrohodná.
Tento poněkud starobylý termín pro smrt, soud a věčný úděl neznamená "spořádání si věcí", aby byl člověk ažúr, ale jako připomínka toho, co obsahuje konečnou platnost a co je proto vlastně nejdůležitější. Smrti se nevyhne nikdo, i kdyby ji nevímjak odkládal nebo chtěl přechytračit, Božímu soudu, který na ni bezprostředně naváže, také ne, a úděl už...
Jíst a pít a neustávat. Nutnost pro život časný - ať už má pokrm nápoj podobu ideální, standartní, nebo jen k přežití... A pro život věčný? Modlíme se nejen k vyprošení něčeho, nebo poděkování za nějakou milost, ale z prosté nutnosti zůstat ve spojení se Zdrojem života. Jak se mám modlit? Jak moc se mám modlit? Kolik se toho...
Problém bolesti trápí nejen medicinu, ale i filozofii. Kde se vzala bolest? Proč existuje bolest? Proč Bůh dopouští bolest? Nebo ji přímo chce?
Neboli v naději. Tento obrat se někdy užívá pro něco, co je na dosah, ale ještě není nebo zcela neplatí. Jsme poutníci naděje, jak zní motto Svatého roku. Panna Maria, byvši vzata do nebe s duší i tělem, stala se skutečnou královnou po pravici Syna Božího, my to máme ze strany Boží zajištěno, ovšem ze strany své musíme ten...
Ničemu nedávat přednost před službou Bohu, jak napsal sv. Benedikt. Dvě velká přikázání, která tak dobře známe, neznamenají nějaké rovnoměrné (nebo nerovnoměrné) rozložení našich sil mezi nás a Boha. Vždyť i my sami jsme Božím dílem, ano, Boží stavbou, jak napsal apoštol Pavel. Pracujeme-li na její dobré kvalitě, prokazujeme tu nejskutečnější...
Měsíc červen ... Srdce Ježíšovo je nejhlubším sídlem lásky Kristovy k nám, je jakýmsi zhmotněním této lásky. Zdrojem našeho smíření s Bohem. Ale také n a š í m obětním darem Bohu! Srdce Ježíšovo je žertvou hříšníků, victima peccatorum, kterou my držíme a odevzdáváme do rukou Otcových.