Jíst a pít a neustávat. Nutnost pro život časný - ať už má pokrm nápoj podobu ideální, standartní, nebo jen k přežití... A pro život věčný? Modlíme se nejen k vyprošení něčeho, nebo poděkování za nějakou milost, ale z prosté nutnosti zůstat ve spojení se Zdrojem života. Jak se mám modlit? Jak moc se mám modlit? Kolik se toho...
Problém bolesti trápí nejen medicinu, ale i filozofii. Kde se vzala bolest? Proč existuje bolest? Proč Bůh dopouští bolest? Nebo ji přímo chce?
Neboli v naději. Tento obrat se někdy užívá pro něco, co je na dosah, ale ještě není nebo zcela neplatí. Jsme poutníci naděje, jak zní motto Svatého roku. Panna Maria, byvši vzata do nebe s duší i tělem, stala se skutečnou královnou po pravici Syna Božího, my to máme ze strany Boží zajištěno, ovšem ze strany své musíme ten...
Ničemu nedávat přednost před službou Bohu, jak napsal sv. Benedikt. Dvě velká přikázání, která tak dobře známe, neznamenají nějaké rovnoměrné (nebo nerovnoměrné) rozložení našich sil mezi nás a Boha. Vždyť i my sami jsme Božím dílem, ano, Boží stavbou, jak napsal apoštol Pavel. Pracujeme-li na její dobré kvalitě, prokazujeme tu nejskutečnější...
Měsíc červen ... Srdce Ježíšovo je nejhlubším sídlem lásky Kristovy k nám, je jakýmsi zhmotněním této lásky. Zdrojem našeho smíření s Bohem. Ale také n a š í m obětním darem Bohu! Srdce Ježíšovo je žertvou hříšníků, victima peccatorum, kterou my držíme a odevzdáváme do rukou Otcových.
poslušným až k smrti, a to k smrti na kříži. Ukřižoval, zničil sebeobětováním naše hříchy, a nás učinil svými bratry, a proto můžeme volat k Bohu Abba Otče.
Skupina věřících ze Zbraslavi přišla s nápadem procházení jednotlivých ulic s modlitbou za jejich obyvatele (ať už aktuální nebo v srdci). V kostele sv. Jakuba je za tím účelem vystaven plánek této městské části Prahy a kdo chce, může si odebráním svinutého lístečku a označením předmětné ulice tento úkol vylosovat.
O Ježíšovi říkali lidé: Dobře všechno udělal: i hluchým vrací sluch, i němým řeč. Dnes často až příliš hledíme na to, jak kdo co "myslel". Vždycky je třeba myšlením, slovy i skutky konat vůli Boží, právě tak jako špatný skutek nemůže být přímým prostředkem k dosažení nějakého dobra.
Tradiční hromničky bývají bílé a spíš delší než kratší. Lze v nich vidět symboliku Syna Božího, který se svou božskou přirozeností přišel na svět, aby svítil lidem na cestu (hořící knot). Přitom vzal na sebe přirozenost lidskou (vosk), ovšem bez hříchu (bělostnost), a utrpením nám dal příklad, jak nemáme váhat pro království Boží sami sebe obětovat...