Vzkříšení Lazara ... Vzkříšení a život nejsou žádnou vzdálenou nadějí, ale ale jsou tady v osobě Ježíše Krista. Já jsem vzkříšení a život! Blíží se velikonoce s obnovou křestních slibů. Ve svátosti křtu jsme dostali první dary Ducha Svatého: vlité ctnosti víry, naděje a lásky. Dary jsou zároveň schopnostmi: leží v nás jako takový velký Boží...
V litanii ke sv. Josefu máme za sebou šest superlativů, které vnitřně na sebe navazují. Nejprve Joseph fortissime. Tedy nejsilnější. Milost Boží ho vybrala, milost Boží ho proto vybavila. Kdo je silný, dokáže být castissimus, tedy čistý. Síla může a má ovládat především člověka samotného. Kdo je silný, umí si poručit, umí se i něčeho zříci. A tak...
Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe. Ano, Boha nikdo nikdy neviděl, ale Jednorozený spočívající v náruči Otcově, ten o něm vypověděl.
Kdysi dávno si Bůh vyvolil Abraháma. A činil podobně i dál - Mojžíš, Proroci ... A vyvolil si i nás, jelikož jsme byli ve křtu pomazáni k účasti na Kristově úřadu kněze, proroka a krále.
V postní době, zvláště v její první části, si máme častěji uvědomit ten neúprosný úděl, který přinesl lidstvu Adamův prvotní hřích, který se propisuje i do našich pokušení a tolika podlehnutí jim. Já nešťastný člověk, napíše sv. Pavel; kdo mě vysvobodí? Ale díky Bohu, je to možné skrze Ježíše Krista!
Zvláště starší (ale ne zas tak moc) lidé se těšívají na důchod. Už abych byl v penzi! Když se to pak přiblíží, nastávají někdy rozpaky: snad bych přece ještě měl zůstat? Ono nejde jen o to "někde skončit", ale "co dělat potom?" Stařičký Simeon zjevně počítal s brzkou smrtí, ale to nebývá většinou náš případ.
Co je to Tříkrálová sbírka, určitě už každý ví. Bude probíhat i v naší farnosti, patrně v závěru příštího týdne. V pondělí 5. 1. bude za koledníky sloužena mše svatá v kapli sester karmelitek, od 18 hodin.
Častý odkaz, hlavně v evangeliu sv. Matouše. Proroctví mají jistou nevýhodu, že málokdy přesně a do detailu popisují, co přesně se má stát, takže tím pádem zůstává určitý prostor pochybovačům (kterých bylo i v době Kristově více než dost). Co se dá ale dělat - Bůh nebere člověku svobodnou vůli, a proto nepodnikává frontální a všechny pochybnosti...
Tedy ne, že byla nějaká událost nějak popsaná, a my tomu tedy věříme, ale že se shodovaly dávné předpovědi i moudré výroky, na jejichž základě je proto vlastní evangelní zpráva věrohodná.
Tento poněkud starobylý termín pro smrt, soud a věčný úděl neznamená "spořádání si věcí", aby byl člověk ažúr, ale jako připomínka toho, co obsahuje konečnou platnost a co je proto vlastně nejdůležitější. Smrti se nevyhne nikdo, i kdyby ji nevímjak odkládal nebo chtěl přechytračit, Božímu soudu, který na ni bezprostředně naváže, také ne, a úděl už...