Pane Ježíši Kriste! Skrze kterého učiněno jest nebe, země, moře a všecky věci, které v nich jsou, kterýž jsi přikázal větrům a moři a stalo se utišení veliké; prosíme nesmírnou dobrotu a milost tvou, abys nebezpečné lijáky rozraziti a v nic obrátiti ráčil, aby moc nešlechetných povětrných duchů pokažena jsouc, nám uškoditi nemohla. Učiň to pro čest...
tak slušně oslov! - Zdá se, že tahle běžná zdvořilost se nějak vytrácí. Což o to, mezi lidmi jsme někdy i na rozpacích a přímému oslovení se vyhneme, ale u Boha, tam by se nemělo zapomínat na oslovení nejen z úcty, ale i kvůli nám samotným. Pomáhá nám to k lepšímu soustředění. K nabrání posvátného klidu. Aby nám jaksi...
Panna Maria, jejíž Nanebevzetí v srpnu oslavujeme, brala - lidově řečeno - všechno, co Bůh zjevil, opravdu vážně. Pokud si člověk vybírá jen podle chuti a nálady, pak je tím hlavním on sám, a Bůh pouze jakýmsi sluhou, namísto toho, aby to bylo opačně. Maria nikdy neřekla "to chci a o tohle naopak nemám zájem", jako když nakupujeme v hypermarketu...
U jména sv. Marie Magdaleny čteme ve starších kalendářích, že to byla kajícnice. Navzdory vyznamenání, jakého se jí dostalo, když směla nést jako první apoštolům vzkaz od Vzkříšeného, zůstávala ženou skromnou, vědomou si toho, že má co vracet. Bohu, jehož urážela svými dřívějšími hříchy, i lidem, které tímto způsobem života pohoršovala.
Modlitba je takovým každodenním pokrmem naší duše. Tak jako bez pokrmu chátrá tělo, tak mez modlitby chátrá víra, potažmo celá duše. Modlitbou nejen dáváme Bohu pozornost, jakou si zaslouží, ale pozvednutím mysli k Bohu (jak se obvykle modlitba definuje) se stáváme schopnějšími zachytit, co On nám chce říci. Kolik kupř. námětů k přemýšlení, nebo...
Jako životodárná voda do přírody přichází Dárce života do nás. Ano, jako přítomnost vody v rostlinách se pozná podle jejich svěžesti, On má také spíše projevy, nežli podobu. V práci osvěží, v pláči potěší, v žáru pozve do stínu. Tak jako nemoc působí skleslost, otupělost, apatii, On, Duch Svatý, působí lásku, radost, pokoj. Jistěže jeho projevy...
Dávno už se netýká jen dělníků, rolníků a pracující inteligence, jak to formulovala marxisticko-leninská filozofie. Je-li člověk povolán k práci, zahrnuje to stále širší škálu možností, jak přispět ke zdokonalení, zkrášlení a zušlechtění toho, co bylo stvořeno a co se stále rozvíjí. Zkrášlit a zdokonalit zahrnuje i vytrvalé odnímání všeho, co je...
Patříme Dobrému Pastýři Kristu. Je to On sám, kdo si volí viditelné zástupce, kteří slovem ukazují nejen cíl, ale i cestu, po níž svým příkladem sami kráčejí. A chce, abychom se vší vůlí o takové pastýře prosili, a to vytrvale.
Ano, mám na mysli apoštola Tomáše. Pokud byl mimo, zřejmě byl odvážnější než ostatní, zabarikádovaní pohromadě. Že by měl k Mistrovi opovržlivý vztah, je vyloučeno: vždyť z jeho úst se vydralo úžasuplné Pán můj a Bůh můj! Také mezi věřícími máme některé, kteří zdánlivě stojí v odstupu od ostatních, a přece v pravou chvíli vyznají víru ať už slovem...