U jména sv. Marie Magdaleny čteme ve starších kalendářích, že to byla kajícnice. Navzdory vyznamenání, jakého se jí dostalo, když směla nést jako první apoštolům vzkaz od Vzkříšeného, zůstávala ženou skromnou, vědomou si toho, že má co vracet. Bohu, jehož urážela svými dřívějšími hříchy, i lidem, které tímto způsobem života pohoršovala.
Modlitba je takovým každodenním pokrmem naší duše. Tak jako bez pokrmu chátrá tělo, tak mez modlitby chátrá víra, potažmo celá duše. Modlitbou nejen dáváme Bohu pozornost, jakou si zaslouží, ale pozvednutím mysli k Bohu (jak se obvykle modlitba definuje) se stáváme schopnějšími zachytit, co On nám chce říci. Kolik kupř. námětů k přemýšlení, nebo...
Jako životodárná voda do přírody přichází Dárce života do nás. Ano, jako přítomnost vody v rostlinách se pozná podle jejich svěžesti, On má také spíše projevy, nežli podobu. V práci osvěží, v pláči potěší, v žáru pozve do stínu. Tak jako nemoc působí skleslost, otupělost, apatii, On, Duch Svatý, působí lásku, radost, pokoj. Jistěže jeho projevy...
Dávno už se netýká jen dělníků, rolníků a pracující inteligence, jak to formulovala marxisticko-leninská filozofie. Je-li člověk povolán k práci, zahrnuje to stále širší škálu možností, jak přispět ke zdokonalení, zkrášlení a zušlechtění toho, co bylo stvořeno a co se stále rozvíjí. Zkrášlit a zdokonalit zahrnuje i vytrvalé odnímání všeho, co je...
Patříme Dobrému Pastýři Kristu. Je to On sám, kdo si volí viditelné zástupce, kteří slovem ukazují nejen cíl, ale i cestu, po níž svým příkladem sami kráčejí. A chce, abychom se vší vůlí o takové pastýře prosili, a to vytrvale.
Ano, mám na mysli apoštola Tomáše. Pokud byl mimo, zřejmě byl odvážnější než ostatní, zabarikádovaní pohromadě. Že by měl k Mistrovi opovržlivý vztah, je vyloučeno: vždyť z jeho úst se vydralo úžasuplné Pán můj a Bůh můj! Také mezi věřícími máme některé, kteří zdánlivě stojí v odstupu od ostatních, a přece v pravou chvíli vyznají víru ať už slovem...
k trůnu milosti, kdykoli potřebujeme pomoci. V pohádkách a legendách je jen jeden určitý den - ať už v roce, nebo jednou za padesát nebo sto let - kdy lze získat nějaký poklad. A když termín propásneš, máš smůlu.
Překvapivá věta z pašijí: "Chudé máte vždycky a můžete jim prokazovat dobrodiní, kdy chcete. Mne však vždycky nemáte." Jako by se tu promítala podřízenost druhého "velkého" přikázání prvnímu. A také cíl našeho poslání: nikoli učinit tento svět ideálním, ale dosáhnout onoho světa. Summa lex salus animarum. Co by bylo člověku platno, kdyby získal...
I kdyby Bůh vydal jen jedno jediné přikázání, byl by to důkaz Jeho nadřazenosti nám lidem. Zdá se ale, že člověk má tendenci sebe, své úsudky a své (pozemské) zájmy nadřazovat Bohu, jemuž ponechává funkci pomocníka, který má přiskočit, když je ouvej, laciného utěšovatele a dobrotivého dědečka.