Napomenutí je nebo spíš má být projevem lásky, kterou nemáme nikomu zůstat dlužni. Nejlepší příklad poskytuje napomenutí rodičovské: dítě i když se našpulí, pořád ví, že ho maminka nebo tatínek má rád. Hůře se napomínají dospělí: jejich našpulení kolikrát znamená znepřátelení, uražení se ...
Velmi hluboká slova apoštola národů. Bůh nám dává všecko, co vnímáme, i to, co ani nevnímáme nebo považujeme za "samozřejmost". Však právem nazýváme různé vlohy slůvkem "dary". A tak jako myslíváme na milovaného člověka, jak mu udělat radost, co mu přinést, co mu hezkého povědět nebo čím a jak ho varovat (ano, i to je záslužné!), je samozřejmé, že...
Proč Ježíš po slavnostním Petrově vyznání u Cesareje Filipovy dokonce důtklivě přikazuje učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš? Protože ještě nebylo dokončeno jeho spasitelné dílo. Pokud se předčasně něco hodnotí nebo definuje, unikne spousta dalších důležitých souvislostí. On byl Mesiáš, zaslibovaný Zachránce. Ale mesiánské dílo mělo být...
Ano, poslušností víry. Být ztotožněn s tím, co vyznává Církev jako celek, tedy i např. Nanebevzetí Panny Marie, "i když to není ani v Bibli ani v nicejsko-cařihradském vyznání". Ty tomu sice osobně nemusíš tak úplně do detailu rozumět, ale jako katolík sdílíš to, co pevně vyznává ostatní Církev.
Jít po vodě ... Obraz toho, jak člověk plný víry dokáže nemožné. Petr se začal topit až ve chvíli, kdy se upnul jinam než na Pána. My se bohužel často upínáme spíš tam, kde nám něco bezprostředního hrozí (strach), anebo i tam, kde se nám něco hezkého slibuje, a zapomeneme na cíl, kterým je věčná spása v nebi a nikoli...
Bože, štědrý dárce milosti, ty jsi nás stvořil, ty udržuješ náš život a vedeš nás ... Ohromná věc! Stvoření, udržování a vedení - nejen jaksi na dálku ("Velký Architekt"), ale vstupování Boha do nás. Milost Boží, to je nejen Boží zalíbení v nás, ale energie, naplňující naši duši a dávající vzpruhu našemu tělu! Sv. František z Assisi zvolal: Můj...
Vám je dáno znát tajemství Božího království ... Pilát se zeptal: "Co je pravda?" To, co lidé poznávají svými silami, často negativně ovlivněnými nejrůznějšími omyly, nevědomostmi či hříchy, není totožné se semenem Božího slova. A to je zvěstováno, hlásáno, dáno. Kardinál Tomášek s oblibou opakovával, že lidé řeknou: domnívám se, jsem toho názoru...
Ano, kázali a učili to, co je nutné a potřebné pro věčnou spásu. Boží slovo jde teoreticky i prakticky falšovat, jak připustil sv. Pavel v listě Korinťanům. A to tehdy, vybírá-li se z něho jen něco a část se pak nadřadí celku, anebo užívá-li se Božího slova účelově, pro dosažení něčeho jiného než je věčná spása a to, co k ní vede. ...
Petr, především ustanovený pastýř a vzor, jak se i z lidské slabosti s Boží pomocí zvednout, a Pavel, důkaz Boží moci tam, kde bychom to nejméně čekali, i toho, jak Bůh využije toho, co původně mělo sloužit opaku.
Hrůza ze všech stran ... Nepřátelské umlouvání mnohých ... Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo ...