Ano, kázali a učili to, co je nutné a potřebné pro věčnou spásu. Boží slovo jde teoreticky i prakticky falšovat, jak připustil sv. Pavel v listě Korinťanům. A to tehdy, vybírá-li se z něho jen něco a část se pak nadřadí celku, anebo užívá-li se Božího slova účelově, pro dosažení něčeho jiného než je věčná spása a to, co k ní vede. ...
Petr, především ustanovený pastýř a vzor, jak se i z lidské slabosti s Boží pomocí zvednout, a Pavel, důkaz Boží moci tam, kde bychom to nejméně čekali, i toho, jak Bůh využije toho, co původně mělo sloužit opaku.
Hrůza ze všech stran ... Nepřátelské umlouvání mnohých ... Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo ...
Kristus Pán nás svou smrtí smrtí vysvobodil ze "znepřátelení s Bohem", a svým životem nás zachraňuje dál. Nejen působením jakoby "shora", z nebeské slávy, kde sedí po pravici Boha Otce všemohoucího, ale i z nitra Církve, ve které žije a přimlouvá se za nás.
Dvakrát zaznělo v nedělních lekcích slovo milosrdenství. Milosrdenství pramení nikoli za dokonalosti či kvality zákona, ať už Božího nebo lidského, ale z lásky, která je puzena se dávat, rozdávat, ano, i obětovat. V tomto smyslu je Bohu milá i oběť: Bůh pouze nechce takové dary, které vymyslel člověk, aby jakoby přehlušil nebo uplatil základní...
Bůh je u nás. Otec dal všemu vznik a řád. Syn se zcela ponořil do našeho lidství, byl a je tedy u nás a s námi. A zve nás, abychom k němu přišli všichni, až do jeho království v nebi. Duch Svatý do nás vchází vlitými ctnostmi víry, naděje a lásky a sedmi dary. Někdy i dary zcela zvláštními, kterým říkáme charismata....
Slyšíme, jak našimi jazyky hlásají podivuhodné Boží skutky. Hlásat znamená i chválit, velebit. Duch Svatý nás vede, abychom se správně modlili, tj. spojovali se s naším Bohem, pozvedali k němu své srdce. Duch Svatý mluvil už ústy proroků, včetně autorů žalmů. Kolik tam najdeme situací, kdy člověk tu s radostí, tu uprostřed bolesti, zkoušky nebo...
Když apoštolové vystoupili do hořejší místnosti - patrně se jednalo o tutéž prostoru, kde Pán Ježíš slavil poslední večeři - začala tím taková první příprava k biřmování.
Vztah k církvi, důvěra církvi ... Tyto pojmy jako by činily z církve neosobní a pouze institucionální mocnost, které je třeba se podřídit nebo naopak ji tepat. Církev je ale společenství živých v Krista věřících lidí, kteří jsou a musí být nějak zorganizováni, ale to nic neubírá na tom základu, kterým je právě Kristus, a na oživujícím Duchu Svatém....
Nemít rozechvělé srdce je v dnešním zběsilém světě opravdu těžké. Ale řekněme si upřímně: kdy to vlastně bylo lehké? Při pozornějším ohlédnutí do dějin poznáváme, že každá doba s sebou nesla události a břemena, která těžce dopadala na životy lidí. A každý individuální život člověka obsahuje dost bolestí, ať už formou nemocí, narušených vztahů...