Od znamení ke skutečnosti
Boží činy pronikají náš temnotou (i nedokonalostí poznání) zahalený svět jako světla hvězd na temném nebi, jak to naznačuje i ona koruna z dvanácti hvězd kolem hlavy Ženy oděné sluncem.
Boží činy pronikají náš temnotou (i nedokonalostí poznání) zahalený svět jako světla hvězd na temném nebi, jak to naznačuje i ona koruna z dvanácti hvězd kolem hlavy Ženy oděné sluncem.
Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se nasytili, řekl Ježíš lidem, kteří se za ním pustili přes Galilejské moře. Nasycení je jednorázový úkon, který způsobí uspokojení, třeba i duchovní (viz tzv. farní kávy). Jenže tím to vlastně končí, člověk nejde dál.
Ignát Herrmann napsal jednu povídku o muži, který se vystěhoval z pražského Starého Města na tehdy nově budované Vinohrady. Neměl si tam nač stěžovat, ale po čase mu začalo cosi neurčitého chybět. Ta čtvrť neměla duši. Neměla žádnou historii. Nakonec se odhodlal vyhledat svoje původní pronajímatele - a měl štěstí. Rozradostněný se vrátil tam, kde...
Chaos, kde se ovce cítí být pastýři, a pastýři si s nimi nějak přestávají vědět rady. Rozpad řádu. Lze vést nekonečné diskuse, kdo za co může a kdo přesně co způsobil. Kde začala "akce" a kde to už byla "reakce".
Běž si, kam chceš, tam si dosyta prorokuj, ale tady je KRÁLOVA svatyně. Tady je ŘÍŠSKÝ chrám! Vypadá to fair play, tady jsme my a tam si buďte vy. Jenomže Boží proroci jsou posíláni právě tam, kde to vždy právě nevyhovuje. Proroci jsou od toho, aby včas zvedli prst či pozvedli hlas, anebo naopak v pravý čas pohladili a...
K čemu je to dobré? Čemu (dalšímu) to má sloužit? Tak se ptáváme. Císař Josef II. se ptával, k čemu že jsou užiteční kontemplativní řeholníci, a svět se ptává, k čemu jsou vlastně užiteční kněží ...
Boží moc, která stanovila hranice v řádu hmotném, stanovila i hranice v řádu mravním. Jako se nevyplácí chtít tzv. vyzrát nad přírodou (veškeré její sobecké drancování se po čase vrátí jako bumerang), není možné chtít "přetvořit Boha ke svému obrazu", tj. neuznávat něco z toho, co On nezměnitelně stanovil nebo zakázal. Vše pro člověka, tím se...
Nejvýš spravedlivý Bůh vše dobré odměňuje a vše zlé trestá. (druhá se šesti základních pravd) Někdo se ptá, jak může nejvyšší dobrota trestat? Může; a to trestání je právě jedním z projevů dobroty! Určitě už jsme se setkali s tím, že když někdo spáchal těžký zločin, a uvědomil si, co způsobil, sám běží, aby se udal a vyloženě touží,...
Všechno může zevšednět. Nebo vzít na sebe tak profánní podobu, že to prakticky ztratí veškerý lesk jedinečnosti a také posvátnosti. Když sv. Pius X. vybízel k častému svatému přijímání, rozhodně nemínil nějaký "výprodej za snížené ceny". Zcela jistě nechtěl kvantitu, aniž by bylo ubráno na kvalitě. Přistoupit ke svatému přijímání vyžaduje předchozí...
Vždycky se objeví nějaké "nové" slovo, které pak užívá kdekdo, aby byl zajímavým. Směřovat může ovšem jenom ten, kdo má stálý a jasný cíl. Jako věřící musíme především směřovat k živému a pravému Bohu, a to tím, že ho stále více milujeme a jsme věrni smlouvě, kterou s ním máme uzavřenou skrze svého a jeho Prostředníka, Krista Ježíše. Tato smlouva...