Termín, který je překladem z italského carnevale, tedy "buď zdrávo, maso", loučení s tučným a rozpustilým obdobím, po němž od Popeleční středy nastupuje 40 dní zdrženlivosti, tedy postu, půstu s kroužkovaným ů, tedy opaku předchozího. Aby to nebyl takový skok, existovalo až do liturgické reformy v roce 1970 tzv. předpostí, neboli Devítník,...
Starozákonní přísně fyzická rodinná pouta se v Novém Zákoně rozšiřují na všechny, kdo tvoří rodinu Božích dětí. Týden modliteb za jednotu křesťanů (tedy vlastně za lepší rodinnou pospolitost věřících v Krista) končí svátkem Obrácení sv. Pavla. Toho původně celým srdcem Zákonu oddaného Žida, který ale pochopil, že po přijetí Mesiáše "ať je kdo Řek...
Jsou lidé, tvrdící, že "mají Boha v sobě". Zpravidla tím naznačují, že všechno vědí nejlépe a neomylně, proto nepotřebují žádné náboženství a žádnou církev, kterou ovšem velmi rádi podrobují kritickým rozborům, jako by tím chtěli právě dokázat svou převahu ...
"Bůh, Pán a tvůrce všeho, ten, který všechno učinil a všemu dal svůj řád, lidi nejen miloval, nýbrž je i trpělivě snášel. Vždycky takový byl i je i bude, přívětivý a dobrý, neznalý hněvu a pravdivý. Právě On jediný je dobrý. Když pojal nějaký veliký a slovem nepopsatelný záměr, sdělil jej pouze svému Synu.
Sv. Jan Eudes: Kristova tajemství ještě nejsou zcela uskutečněna a naplněna. Taková jsou sice v samotné Ježíšově osobě, nikoli však v nás, kteří jsme jeho údy, ani v církvi, která je jeho tajemným tělem. Boží Syn přitom chce s námi a s celou církví svá tajemství sdílet a dokonce je rozvíjet a v nich pokračovat: jednak prostřednictvím milostí,...
Podobenství o deseti družičkách je nejen výpovědí o nutnosti být připraven, ale i o potřebě, ba nutnosti mít v sobě milost Boží posvěcující, ten neviditelný duchovní dar, který nás činí svatými, Bohu zvláště milými a k věčné blaženosti způsobilými. Uděluje se nám s naprostou jistotou v platném křtu a platné svátosti smíření. Je-li potřebný ke...
Blahoslavení, blažení, šťastní ... Tak lze přeložit tento latinský výraz, který užil Ježíš v horském kázání. Zakoušíme-li zatím Boží království jen jako v zrcadle a nejasně, jak to vyjadřuje apoštol národů sv. Pavel, pak v cíli své cesty při osobním setkání s Bohem se všecko ukáže: ušlechtilé smýšlení i ušlechtilé skutky v celé své nádheře, hřích a...
těch, kdo zabíjejí tělo. Tím nemusíme nutně rozumět tělesné zabití, ale to, že nás někdo připraví o to, co nějak souvisí s "radostmi tohoto světa", popřípadě s tím, po čem běžně dychtí naše lidská přirozenost. Příkladem nám může být přicházení o tzv. životní jistoty, nebo takové cílené "znepříjemňování života" ze strany mocných nebo vlivných. Možná...
proti zlobě a úkladům ďáblovým. Sv. Jan Pavel II. vícekrát pozdvihl růženec se slovy: "Tohle je naše zbraň!". Zbraň, kterou se neřeší následky, ale příčina, zdroj. Tím je velký Manipulátor, který působí špatná vnuknutí, z nichž se rodí nenávist, zloba, pýcha, nepřejícnost. Až uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed,...
Jakoby "pustit pryč", nezabývat se tím, nevyvozovat z toho další důsledky, nepřipomínat to znovu a znovu. Už proto, že v očích Božích jsme všichni velkými dlužníky, ať už vzhledem k dědičné vině, nebo vzhledem k tolika osobním když ne hříchům, tedy prohřeškům nebo vytrvalém zalíbení v nich. Bůh odpustil a odpouští.