Když prokazujeme dobro, nesmíme přitom propadnout únavě. Vydržíme-li, dočkáme se doby, kdy budeme sklízet. Dokud tedy máme ještě čas, prokazujme dobro všem, zvláště těm, kdo s námi sdílejí stejnou víru. (Gal 6,9-10)
naše pýcha se dotýká nebes, ovládla naše srdce a zakalila pohled na bližní.
V důvěře, že On vidí mnohem dále než my. Kde my jsme bezradní, projevuje se nejvíc to, co je skutečné: totiž že člověk je proti Boží moudrosti jen velmi málo. Kde my sami jsme si jisti, přehlížíme mnohdy to, co nám vnuká Duch Svatý, protože na místo jeho vnuknutí pracuje naše ego.
Krásné slovo, "pozdvihnout"! Znamená to posílit víru a naději. Znamená to více otevřít zrak a sluch k vnímání Boží lásky a Boží moudrosti. Je v tom i obsažena ochota nést seslaný kříž a nést ho radostně a s důvěrou. Pokoj svatý z tváře svítá, blahem plní duši tvou, láska tvá kříž těžký vítá s touhou srdce radostnou, zpívá...
Tři názvy, které postupně vystřídaly označení hromničního svátku. Tedy nejdříve Očišťování Panny Marie, potom krátký čas Obětování Páně a konečně Uvedení Páně do chrámu. Jako by tento vývoj ukazoval postup našeho přicházení k Bohu. Nejprve očištění - cesta očistná - kdy je nevyhnutelně třeba se zbavovat neřestí a hříchů, především těch těžkých, co...
"Oni se musí vrátit, protože odešli!" - "Konečně jste vy katolíci objevili poklad Bible, jak jsme to vždycky my říkali!"
Dost často se může zdát, že věřící lidé a církev vůbec jsou tu především proto, aby sloužili druhým. Vypadá to hezky, má to vyvolat dojem její nepostradatelnosti ... Jenomže pohled víry říká něco širšího: jsme tu proto, abychom rozmnožovali čest a slávu Boží a sobě i druhým pomohli k věčné spáse. A tak rozhodně není zbytečné dbát na úroveň...
Dokud zatím jen s nevýslovnou dychtivostí toužíme spatřit Boží podobu, do té doby oslavujme se zbožnou oddaností den jeho narození v podobě služebníka. Nemůžeme ještě patřit na toho, jehož Otec zplodil před jitřenkou, shromážděme se tedy k oslavě toho, který se v nočních hodinách narodil z Panny. Nechápeme dosud, že před sluncem trvá jeho jméno, ...
Známá koleda. Možná první, kterou nás maminka učila. Chudé Dítě, které s úsměvem přijímá nepatrné, ale upřímně věnované dary. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské. Nezáleží na tom, kolik dáme, jako kolik lásky vložíme do toho, co dáváme, říkala sv. Matka Terezie z Kalkaty. Přinesme narozenému Pánu samy sebe. S tím, co je...
Apoštol Pavel dává toto dvojí do souvislosti. Radost jakožto pocit se nedá nařídit. Nanejvýš je možné ji hrát ... Ušlechtilost jakožto opravdu uvěření Bohu, uvěření v blízkost Pána, pak přináší radost opravdovou. O tu nám má jít. Lidé skutečně ušlechtilí nebývají zamračení. Lidé ušlechtilí nepozbývají naděje. Ušlechtilost měli prokazovat vojáci, ...